18 dní trvalo, než se akciové trhy z módu „trhy krvácejí, utíkej, kdo můžeš“ přesunuly do módu „máme tady nové ATH (all-time high)“.
Přestože letošní prázdniny pro finanční trhy rozhodně nebyly okurkovou sezónou, pokud jste je příliš nesledovali, udělali jste jedině dobře. Ušetřili jste si totiž zbytečné nervy a obavy. Ale pojďme to vzít popořádku.
Začátek prázdnin se ještě nesl na růžovém obláčku. Trhy vesele pokračovaly v růstu, pozitivně reagovaly na informace o klesající inflaci a dobrých výsledcích firem a do poloviny července den po dni překračovaly nové maximální hodnoty. Ještě 19.7. publikovala platforma Portu ve svém pravidelném pátečním newsletteru tento graf, který ukazuje, jak klidný byl dosud rok 2024 na akciových trzích. Do té doby byl totiž od začátku roku pouze jeden jediný den, kdy trhy poklesly o více než 2 %.
Pak se to ale trochu zadrhlo. První náznak přinesly kvartální výsledky společností Tesla a Alphabet, které tentokrát investory příliš nenadchly. To způsobilo první větší denní pokles především technologických titulů, který již zaznamenala i média. To byl ale pouze začátek hysterie, která nastala o pár dnů později. Investory z ničeho nic vyděsila horší čísla z amerického trhu práce, což ještě nedávno bylo považováno pro trhy za dobrou zprávu. Časy se ale mění, inflace přestává být strašákem a její místo na žebříčku obav zaplnila recese.
Trhy také vyděsilo první zvýšení úrokových sazeb v Japonsku. Proč však zvýšení sazeb v Japonsku (z nuly na pouhá 0,2 %) způsobilo takový poprask? Důvodem není ani tak zvýšení sazeb, ale spíš následné prudké posílení japonské měny, které zvýšení sazby následovalo. Mnoho investorů si totiž půjčuje levné peníze v japonském jenu a investuje na trzích s vyšší sazbou. Říká se tomu Carry Trade, což je termín, se kterým jste se právě v té době možná setkali i v médiích. Posílení jenu tak zvýšilo hodnotu dluhů investorů a snížilo výnos jejich investic.
V neposlední řadě se také mluvilo o tom, že značný vliv na propady na akciových trzích měl oznámený prodej akcií Applu ze strany nejslavnějšího investora Warrena Buffetta, který tak i v reálném vyjádření drží maximální podíl hotovosti ve svém portfoliu. Mnozí investoři tak předpokládají, že Warren má věšteckou kouli a ví něco, co ostatní nevědí a je třeba ho v hromadění hotovosti následovat. Osobně si myslím, že tyhle dedukce měly jen minimální vliv.
Každopádně akcie začaly padat a negativní náhled na dění na trzích kulminoval 5.8., kdy japonské akcie poklesly o 12 % a tento pokles v o trochu menší míře následovaly všechny světové akciové indexy. Toho se okamžitě chytla média a vlivné účty na sociálních sítích, kteří využili příležitosti zaujmout své čtenáře katastrofickými titulky o „Krvavé lázni na trzích“ či „Černém pondělí“. Pokud jste v té době nebyli úplně mimo civilizaci, pravděpodobně jste tomu neušli ani vy. Fakticky se však na trzích stalo pouze to, co se průměrně stává cca 1 za rok. Dokonce se stalo ještě méně, protože světový akciový index nakonec v té době ani neprorazil hranici tzv. korekce (pokles o 10 – 20 %). Celkový pokles od maximálních hodnot u světového akciového indexu dosáhl 8 %, v průběhu dne 5.8. to bylo něco přes 9 %, tedy hranice 10 % ani nebyla proražena. Přesto tato situace vyvolala velké obavy či naopak euforii z možnosti tzv. nakoupit se slevou. Někteří investoři či ekonomové dokonce vyzývali americkou centrální banku, aby v reakci na toto dění urychleně snížila úrokové sazby, a to okamžitě, mimo čas běžného zasedání.
Já jsem se v té době snažila krotit obě emoce. Akciové trhy se totiž dostaly přibližně na hodnoty z května letošního roku, nedosáhly tedy ani příliš zajímavých hodnot pro dodatečné jednorázové nákupy. Když jsem však viděla reakce mnohých investorů, kteří houfně dokupovali a jen málo těch, kteří panikařili a z trhu odcházeli, bylo mi jasné, že poklesy pravděpodobně nebudou mít dlouhého trvání. Již během toho zmiňovaného 5.8. americké akciové trhy výrazně korigovali svůj pokles a do konce týdne byla ztráta z toho dne prakticky smazána. No a na nové maximální hodnoty se světový akciový index dostal přesně za 18 dní. V poklidném duchu se obchodovalo na trzích i po projevu guvernéra americké centrální banky, který na pravidelném zasedání v Jacksen Hole potvrdil, že očekávané první snížení sazby je na spadnutí dle plánu. Pokud jste tedy byli mimo civilizaci nebo pouze nesledovali během prázdnin, co se na trzích děje, rozhodně jste o nic nepřišli. Naopak jste si ušetřili zbytečné nervy.
Díky vývoji posledních měsíců tak můžeme krásně pozorovat, že akciové trhy skutečně fungují jako ochrana před inflací a to i před výjimečně velkou inflací, jako byla ta, kterou máme za sebou v posledních 2 letech. V roce 2022 jsme zažívali období, kdy byla obrovská inflace doprovázena propady akciových trhů, které v tomto roce výrazně zhoršovaly reálné ztráty. Když ale odzoomujeme na pětiletý horizont, vidíme už úplně jiný obrázek.
Vývoj za posledních 5 let (kumulativně):
Inflace: 39,5 %
Fond peněžního trhu: 13,3 %
Světový akciový index: 62,07 %
Takže ač byly úroky na spořících účtech a ve fondech peněžního trhu zdánlivě velmi atraktivní, inflaci se jim nepodařilo dohnat ani z poloviny. Naopak akcie si již připisují výrazné reálné výnosy. Nebýt v akciích v posledních dvou letech se rozhodně nevyplatilo. Ve stejném období se potvrdilo svoji pověst ochránce před inflací i zlato, to ale s akciemi výrazně prohrává v delším horizontu.
Ještě nemáme vyhráno….
reagoval jeden uživatel Twitteru na můj příspěvek o tom, že se vlastně na začátku srpna nic nestalo. Je pravda, že pořád může přijít recese, vrátit se inflace, zhoršit se geopolitická situace a nebo přijít úplně něco jiného, co pošle trhy nejen do korekce, ale i do tzv. medvědího trhu (propad o 20 %). Tady bych si vypůjčila jeden velmi známý graf. Možná jste ho již viděli, ale stejně si ho dovolím připomenout, protože je k tomuto tématu všeříkající.
Kdykoliv v historii akciových trhů, v kterýkoliv den….vždy najdeme spoustu důvodů, proč by měly akciové trhy klesat. Svět je plný nejistot a nikdy nemůžeme s jistotou říci, že „už máme vyhráno“. Nejvíce důvodů navíc nejen laici, ale i profesionálové, vidí v době, kdy je situace fakt špatná a trhy to reflektují. Čím níže se akciové trhy nacházejí, tím horší výhled lidé mají na další dny/týdny/měsíce. Může za to tzv. recency bias. Největší pravděpodobnost totiž přikládáme událostem, které jsme zažili v poslední době. Kdy tedy bývá pohledem do zpětného zrcátka opravdu nejlepší příležitost prodávat? Když těch důvodů k prodeji vidíme nejméně. To opět vidíme ale až zpětně.
Ani to, že jsou trhy opět na maximálních hodnotách nebývá tím správným důvodem k prodeji. Dokazuje to studie, kterou zveřejnila společnost RBC Global Asset Management:
Již pro tříletý horizont totiž dávají investice na maximálních hodnotách lepší výsledky než je průměr. To opět ukazuje, že je velmi obtížné, ne-li nemožné získat relevantní indikátor pro to, kdy je dobré akcie nakoupit a kdy prodat, což prakticky znemožňuje být při pokusech o časování trhu dlouhodobě úspěšný. I když jsou akcie objektivně drahé, nikdo vám nezaručí, že někdy v budoucnu budou levnější.
Pokud jste dlouhodobým investorem, mělo by vás tedy především zajímat, jestli nemáte v akciové složce více, než kolik odpovídá vaší toleranci ke kolísání a jestli tam nemáte finance, které budete v následujících letech potřebovat. To jsou totiž jediné relevantní důvody pro prodej akciové složky portfolia.
A co ztracená dekáda? Nečeká nás?
V posledních týdnech se také v investičních kruzích objevují obavy z tzv. ztracené dekády. Tedy období, které nebude příznivé pro akciové trhy ani v horizontu 10 let. V této souvislosti jsem na sociálních sítích několikrát narazila na tento graf, který ukazuje závislost budoucích výnosů akciového trhu na aktuálním valuačním ukazateli „forward P/E“ (který nám ukazuje podíl aktuální ceny akcie či akciového indexu na očekávaných ziscích). Z grafu lze vyčíst, že když se v minulosti nacházel tento ukazatel na hodnotách, jaké jsou nyní (cca 21), průměrný roční výnos se v následujících 10 letech pohyboval blízko nuly.
Znamená to tedy, že bychom teď neměli vůbec investovat do akcií? Není to tak jednoznačné, jak to na první pohled vypadá, a to z několika důvodů:
- Uvedená data se týkají amerického akciového indexu SP500, jehož cenový růst je v posledních letech skutečně nadprůměrný. Když se podíváme na světový akciový index, jeho aktuální hodnota forward P/E se pohybuje někde okolo 16/17, což už přináší na budoucí zisky mnohem optimističtější pohled. Z toho mi tedy spíš vyplývá, že nemusí být dobrou strategií spoléhat v dalších 10 letech pouze na USA, resp. na tzv. larg-cap v USA, ale ne že se musíme vyhnout celé akciové složce.
- Ukazatel P/E, obzvláště v případě forward P/E (zahrnující budoucí očekávané zisky, nikoliv ty současné) pracuje s očekáváními, nikoliv s realitou. Pokud budou budoucí zisky nad současné očekávání, P/E se přiblíží normálu, aniž by muselo nutně dojít k propadu cen.
- I kdyby byl skutečně průměrný výnos amerických akciových trhů v následující dekádě nula, nikdy nevíme, jakým způsobem k tomu dojde. Může se stát, že se trhy propadnou během příštího roku o 50 % a pak se celých 10 let budou vzpamatovávat. Nebo ještě 10 let porostou a propadnou až v roce 11. Nebo se budou celých 10 let plácat plus/minus na stejných hodnotách a nebo to bude úplně jinak. Každý z naznačených průběhů by znamenal jinou strategii, a pokud byste to odhadli špatně, můžete dopadnout ještě hůř.
- Historie se nutně nemusí opakovat, ukazatel na hodnotě 21 se může stát na nějaký čas novým normálem.
Držet se stranou akciových trhů mi tak nepřijde jako rozumné řešení. Jako rozumné řešení se mi jeví to, co stále znova a znova opakuji jako mantru:
- Nikdy nemějte celý majetek pouze v akciích.
- V akciích držte pouze peníze, které minimálně 10 let nebudete potřebovat a ani pak je nebudete potřebovat všechny najednou, a to za jakékoliv tržní situace.
- Peníze určené pro krátkodobější cíle patří do depozit či investičních dluhopisů. Je dobré tam držet i střednědobou rezervu.
- V dlouhém horizontu jsou naopak akcie bezpečnější než účty či dluhopisy, bezpečně vás ochrání před inflací.
- Připravte se psychicky na horší období. Může přijít prudký rychlý propad prakticky kdykoliv a může trvat několik let, než se trhy vrátí zpět. Je lepší s tím počítat.
K obavám ze ztracené dekády ještě přidávám link na výborný článek Lukáše Nádvorníka s názvem: Ztracené dekády: Jak válčit s investičním strachem, který k tématu dodává precizní výpočty a modely.
A co dluhopisy?
Po létě si nicméně určitě zaslouží okomentovat i dluhopisové trhy. Rok 2024 se často označoval jako rok dluhopisů. Doporučení investovat do dluhopisů znělo již od začátku roku ze všech stran. Vzhledem k vidině poklesu úrokových sazeb to určitě dávalo smysl. Jak si tedy dluhopisové trhy v letošním roce vedou a dostávají svým očekáváním?
Vývoj dluhopisových trhů letos určitě nebyl tak přímočarý a jednoznačný, jak by se možná zdálo. Tyto trhy totiž, podobně jako trhy akciové, pracují mnohem více s očekáváním než s realitou. Proto jejich vývoj přímo nekopíruje vývoj základních úrokových sazeb, které stanovují centrální banky, ale reaguje na změny v tom, co trh od centrálních bank očekává. Fakticky to může vést k tomu, že ceny dluhopisů po snížení sazby ze strany centrální banky poklesnou. To se může stát v případě, kdy trh očekával větší snížení a nebo když šéf centrální banky v doprovodném komentáři oznámí, že na dalším zasedání se už pravděpodobně snižovat nebude. Tento princip vede často k na první pohled nelogickým reakcím trhů.
Nicméně když se podíváme na souhrnnou výkonnost dluhopisových trhů za letošní rok, tak vidíme, že očekávání se pomalu, ale jistě naplňují. Největší pozitivní efekt vidíme právě u českých státních dluhopisů, které profitují z toho, že ČNB již se snižováním sazeb začala, a to dost výrazně. Část potenciálu se tak u českých státních dluhopisů již vyčerpala, ale stále ve srovnání s předchozími léty nabízejí zajímavý výnos (aktuálně výrazně nad inflací).
Trochu jinak jsou na tom evropské a americké dluhopisy. V Evropě začala ECB se snižováním velmi zvolna a v létě ho opět přerušila a v USA se první pokles očekává začátkem podzimu. Tentokrát již s poměrně velkou pravděpodobností. Růst sazeb či stabilitu do konce roku již dnes neočekává prakticky nikdo. Proto se i světovým dluhopisům a dluhopisovým trhům od začátku roku poměrně daří a pomalu, ale jistě začínají svým držitelům přinášet očekávané zhodnocení. Stále jsou však na tom výrazně hůře než trhy akciové a pokud jste vsadili letos all-in na dluhopisy, tak se vám to určitě nevyplatilo. Pozitivní je v oblasti dluhopisových trhů to, že právě při poklesu akciových trhů ze začátku srpna, o kterém jsem dneska mluvila, došlo k opětovnému návratu negativní korelace mezi akciemi a dluhopisy, kdy především americké státní dluhopisy právě 5.8. poměrně výrazně rostly. Zdá se tedy, že pokud způsobuje propad akciových trhů obava z recese, negativní korelace mezi akciemi a dluhopisy krásně funguje. Dluhopisové trhy totiž v tom případě začnou očekávat rychlejší pokles úrokových sazeb a tím pádem nárůst cen.
Stejně jako jsem to říkala u akcií, tak i u dluhopisů platí, že důležité je tam mít pouze ty peníze, pro které se tato třída aktiv hodí, tedy především krátké a střední peníze, popř: nějaká střednědobá rezerva. Pouze dluhopisové portfolio je pro dlouhý horizont velmi rizikové a prozatím také nedohání reálné ztráty způsobené inflací.
Já jsem v průběhu letošního roku se svými klienty směřovala nové peníze především do dluhopisových trhů, ale šlo pouze o doplnění portfolia o tuto třídu aktiv, kterou jsem v minulých letech výrazně podvažovala. Předchozí nárůst akciových trhů navíc způsobil nadvážení akciové složky ve většině portfolií a i proto bylo potřeba navýšit dluhopisovou složku. Aktuálně doplňuji do portfolií především zahraniční dluhopisy, těch českých už tam máme dost:-)