Hlavní listopadovou událostí byly, nejen pro finanční trhy, jednoznačně americké prezidentské volby.
Na pár dnů přestali hlavní tržní hráči sledovat dříve důležité informace, jako je inflace, nezaměstnanost a úrokové sazby a zaměřili svojí pozornost na předvolební průzkumy a poté na sčítání hlasů. Jakmile bylo vítězství Donalda Trumpa jasné, akciové trhy to vzaly jako dobrou zprávu a zareagovaly prudkým růstem. Někteří analytici to zdůvodňovali více pro ekonomickým volebním programem nového prezidenta, jiní viděli hlavní důvod tom, že jednoznačné vítězství Donalda Trumpa znamená menší pravděpodobnost možných nepokojů. Těch se mnozí obávali v případě těsného vítězství Kamaly Harrisové a možného neuznání výsledků ze strany Trumpových příznivců. Ve skutečnosti je možné, že prostě lidé po volbách chtěli nakupovat a stejného růstu bychom se dočkali i v případě vítězství Kamaly Harrisové. To už se ale nedozvíme. Každopádně platí to, že týden po volbách překročil americký akciový index S&P 500 další významnou hranici 6 000 bodů.
V krátkém horizontu se stávají americké volby výrazným hybatelem chování finančních trhů, nicméně v dlouhém horizontu je akciovým trhům prakticky jedno, kdo zrovna v Bílém domě sedí, jak zjistila společnost Capital Group. Od roku 1933 bylo v USA 8 demokratických a 7 republikánských prezidentů a bez ohledu na to, kdo zrovna vládl, trhy prakticky vždy rostly. To co bylo pro investory mnohem důležitější bylo to, aby zůstaly zainvestováni, než to, kdo zrovna vládne.
Do konce měsíce však už k žádným významným nárůstům nedošlo a situace se trochu uklidnila. Nedošlo ale ani k významné korekci předchozích růstů a tak i nadále můžeme mluvit o roce 2024 jako o výrazně příznivém roce pro akcie. Světový akciový index i nadále atakuje 20% výnos od začátku roku.
Do konce roku nám zbývá ještě měsíc, během kterého se může stát cokoliv. Rozhodující budou opět staré známé události jako rozhodnutí Fedu o sazbách a ekonomická čísla o inflaci a nezaměstnanosti (do nich zatím pravděpodobně plánované kroky nového prezidenta ještě nezasáhnou). Pokud vše proběhne v souladu s očekáváním, budeme mít za sebou další – pro investory velmi úspěšný rok. A bude to další rok, ve kterém se většina velkých bankovních domů ve svých předpovědích spletla.
Na začátku roku 2023 jsem v anketě pro Hospodářské noviny řekla, že si troufnu tvrdit, že za poslední dekádu nebyla pro investory lepší příležitost, kdy začít. Za ty 2 roky vyrostl světový akciový index o 42 %, české fondy zaměřené na české státní dluhopisy okolo 12 %, fondy a ETF zaměřené na vysoko úročené rizikové dluhopisy okolo 20 %, ETF zaměřené na nemovitostní akcie 17 %, rekordních růstů dosahovalo zlato a samozřejmě také nesmím zapomenout na kryptoměny. Prakticky nešlo šlápnout vedle a téměř všem třídám aktiv se dařilo. Ačkoliv já a možná i někteří moji kolegové jsme očekávali trochu horší výsledky akciové a lepší výsledky dluhopisové složky (především výsledky amerických dluhopisů stále spíše zaostávají za očekáváním). Tehdy se však lidem do investování příliš nechtělo. Úroky na spořících účtech byly vysoké, inflace klesala, tak se nikdo do investování nehnal. Jenže to byla chyba. Téměř všechny investiční nástroje začaly masivně dohánět ztráty způsobené předchozí inflací, zatímco úroky na spořících účtech začaly rychle klesat. Kdo tehdy naskočil do investičního vlaku, má určitě radost.
Listopadová investiční horečka
Když už jsem zmínila ty kryptoměny, o kterých se obecně moc často nevyjadřuji, tak v rámci komentáře k listopadovému dění asi nemůžu nezmínit, že právě americké volby odstartovaly nové kryptoměnové šílenství. Jestliže jsem zmínila, že akciové trhy zareagovaly na vítězství Donalda Trumpa pozitivně, tak nevím, jak bych měla nazvat reakci krypto trhů, především bitcoinu. Tady je souvislost s nově zvoleným prezidentem zcela jednoznačná. Již před volbami krypto aktiva veřejně podpořil a tak od něj zákonitě kryptoměnová komunita očekává uvolnění současných restrikcí a větší adaptaci kryptoměn do běžného života. Tyto úvahy zcela logicky vystřelily především cenu bitcoinu, která otestovala hranici 100 tis. USD, kterou ale nepřekročila. O bitcoinu se opět začalo mluvit v kruzích, které se běžně investování nevěnují a bitcoinoví nadšenci hojně začali opanovat sociální sítě a chlubit se svými zisky. Výnosy samotného bitcoinu ale mnoha lidem přestávají stačit a ti tak začínají vymýšlet, jak své zisky ještě násobit. Velký zájem tak zaznamenaly akcie společnosti Microstrategy, která nemá prakticky jiný předmět činnosti než nakupovat bitcoin. A dělá to na dluh. Dokonce začala nyní vydávat tzv. konvertibilní dluhopisy, aby mohla nakupovat nové a nové bitcoiny. Akcie této společnosti vyrostly od voleb na více než dvojnásobek a po mírném opadnutí ceny bitcoinu na konci listopadu naopak zase prudce poklesly. A dokonce se na trhu objevují nástroje, které násobí výnos, ale i ztrátu, těchto akcií. Samotný bitcoin se tak stává oproti těmto spekulativním výstřelkům prakticky konzervativním aktivem. I akcie, ač já osobně je považuji za poměrně bezpečnou investici, se mohou v rukou spekulantů stát něčím toxickým, čemu se doporučuji vyhnout. Tohle rozhodně nepovažuji za investování. To, co se nyní děje okolo bitcoinu a na něj navazáných nástrojů, nese všechny znaky investiční horečky. Pokud i vy máte pocit, že vám tady ujíždí vlak, doporučuji si přečíst knihu Investiční horečka od amerického ekonoma Roberta J. Schillera.
Dluhopis nebo dluhopisový fond?
O českých korporátních dluhopisech se toho již napsalo poměrně dost. Varování ohledně dluhopisů neznámých firem vydává pravidelně ČNB. Kauzám spojeným s těmito pochybnými dluhopisy se věnují i mainstreamová média. Já bych se však dnes chtěla zaměřit na tu část dluhopisového trhu, která je přeci jenom o poznání serióznější. Rozhodně jí nelze nazvat podvodem či šlendriánem. Přesto mě udivuje, jak moc velkému zájmu běžných nezkušených investorů se těší a s jak nízkými výnosy se u nich investoři spokojí.
Čas od času přijde na trh nabídka dluhopisu české firmy, která je distribuována bankami či renomovanými obchodníky s CP. Jde o seriózní společnost, která zveřejňuje výkazy, v ČR už dlouho podniká, lidé jí znají, používají její výrobky, služby, mají jí rádi. Dluhopis přináší zdánlivě zajímavý výnos, vyšší než aktuálně nabízený úrok na spořícím účtu. Mnoha lidem to přijde jako zajímavá, bezpečná alternativa spořicího účtu a jsou velmi překvapeni, že jim takovou investici nedoporučím. Proto bych ráda trochu více vysvětlila proč. Nemám nic zásadního proti investici jako takové. Pouze nepovažuji výnos takového dluhopisu adekvátní riziku, jaké investor podstupuje a pro podobný výnos vidím na trhu mnohem lepší alternativy s mnohem nižším rizikem.
Pojďme se na to podívat konkrétně. Své Twitterové bublině jsem položila v této problematice anketu:
Výsledky ankety jsou zcela jednoznačné. Jednotlivý dluhopis by dle názoru mé komunity měl mít alespoň o 3 % vyšší výnos než diverzifikované portfolio světových dluhopisů. Ty minimálně 3 % by měla být odměna za podstupované kreditní riziko, tedy za riziko, že daný vydavatel dluhopisu nebude schopen dluhopis splatit. Na toto riziko nesmíme zapomínat. Je zde přítomné i v případě, že jde o zavedenou renomovanou firmu. I v případě, že jde o firmu, kterou prověřila banka či jiný obchodník s CP. Pořád jde o firmu, která čelí podnikatelskému riziku, které nemusí vyjít a vy tomuto riziku čelíte s ní. Nikdo Vám negarantuje, že Vaše peníze dostanete zpět.
Pro zajímavost přikládám tabulku, na které vidíte pravděpodobnost defaultu firmy v různých časových horizontech dle jejich ratingu. Je logické, že čím nižší rating, tím vyšší je pravděpodobnost defaultu. Například pokud má dluhopis rating B, pravděpodobnost, že tato firma na pětiletém horizontu nesplatí své závazky převyšuje 15 %. Pokud máte takových dluhopisů v portfoliu 100 a u každého z nich máte pravděpodobnost selhání 15 %, kreditní riziko není příliš významné. Portfolio manažer si jen musí hlídat, aby v portfoliu neměl příliš dluhopisů od jednoho emitenta. Pokud máme ale pouze 1 takový dluhopis, musí nám výnos kompenzovat riziko, že se nám zpátky peníze vrátí pouze s 85% pravděpodobností.
Problém s českými korporátními dluhopisy, a to i s těmi kvalitními, je ten, že žádný rating nemají. Jeho získání je totiž poměrně drahé a zřejmě by ani nezískali takový rating, který by jim nějak při prodeji pomohl. Jednoduchou představu o kreditním riziku daného dluhopisu si tak u nás investor udělat nemůže. Ministerstvo financí připravilo celkem zajímavý nástroj Score card korporátních dluhopisů, který rating úplně nenahradí, ale dá vám alespoň nějaké vodítko, čemu je dobré se úplně vyhnout. Investiční společnosti, které nakupují podobné dluhopisy do svých portfólií disponují podobnými nástroji, které mají ratingové agentury a dělají si tak své vnitřní ratingy. A hlavně využívají té zmiňované diverzifikace. Mají tak své limity pro maximální podíly jednotlivých emitentů ve svých portfoliích, čímž snižují kreditní riziko na minimum.
A teď zpět k anketě uvedené na mém Twitteru. Nabízené dluhopisy většinou nepřekračují výnos 10 %. Od toho musíte ještě odečíst srážkovou daň ve výši 15 %. Vedle toho se nabízí na trhu velké množství fondů, které investují do dluhopisů se spekulativním ratingem (jejich průměrný rating se většinou pohybuje mezi B a BB). Jeden z nich, namátkově vybraný, má aktuálně výnos do splatnosti nakoupených dluhopisů 9 %. Celkové náklady fondu jsou 1,43 %. Počet dluhopisů v portfoliu je skoro 300. Samozřejmě tady nemůžeme jednoznačně říct očekávaný čistý výnos, protože dluhopisy se tržně oceňují a má na ně vliv pohyb sazeb i ekonomický vývoj, ale něco z toho odvodit lze. Pokud se Vám nelíbí ty poplatky, můžete vybírat i z celé škály ETF fondů investujících do těchto dluhopisů. Stejně jako u ostatních dluhopisových fondů či ETF, i tady vybírejte podle nakoupeného výnosu do splatnosti, průměrné durace, celkové nákladovosti a v případě rizikových dluhopisů i podle průměrného ratingu. Tak jako tak je na trhu spoustu nástrojů, jak diverzifikovaně investovat do korporátních dluhopisů s výnosem podobným či pouze mírně nižším, než co nabízejí české individuální korporátní dluhopisy s vysokým kreditním rizikem. A to nesmím zapomenout na jeden důležitý fakt. Dle mé investiční strategie, mají tyto dluhopisy v portfoliu místo pouze ve výši 5 % celkového portfolia (zbytek patří akciím, investičním dluhopisům, nemovitostem, hotovosti a alternativním investicím). Pokud bych měla vytvářet dobře diverzifikované portfolio z individuálních korporátních dluhopisů, u nichž bych si dobře prověřovala kreditní riziko, muselo by to být sakra veliké portfolio.
Tím nechci nijak hanit nabízené dluhopisy ani firmy, které je vydávají. Je to zcela legitimní způsob financování rozvoje firem a pro firmy i kapitálový trh i způsob žádoucí. Ale myslím, si, že je to nástroj, který je mnohem vhodnější pro instituce, banky, fondy a další profesionální investory než přímo pro drobné hráče. A my drobní hráči si je třeba rádi koupíme právě v těch fondech.