Čas od času vidím v očích některých mých klientů nevyřčenou otázku „za co si vás vlastně platím, když s tím portfoliem nic neděláme a když mi veškeré nabídky, které mi chodí, vymlouváte“. Pokud by tato otázka byla skutečně vyřčená, odpověděla bych na ní: „Právě proto si mě platíte“. Většina lidí si myslí, že rolí investičního poradce je radit, do čeho má daný člověk investovat. Ale já vidím ještě jednu, mnohem důležitější roli. Radit do čeho NEinvestovat.
Investiční vesmír je obrovský. Navíc se do něj často zahrnují aktiva, která více sedí na definici spekulace než na definici investice. Dobré portfolio by mělo mít tak 10, max. 20, u velkých portfolií max. 30 produktů. K dispozici jich máte desetitisíce. Většina z nich není vhodná pro nikoho. Jsou to buď přímo podvody nebo nekompetentně řízené produkty a nebo celkem v pohodě produkty, ale předražené. Z té menšiny dobrých produktů je zase naprostá menšina, která je vhodná právě pro Vás, tedy produkty, které odpovídají Vašim cílům, investičnímu horizontu, znalostem a zkušenostem a postoji k riziku. Z toho je Vám jasné, že odhadem tak 99 % investičního vesmíru pro Vás osobně není vhodná. Proto svým klientům téměř vždy doporučím odmítnout tu skvělou nabídku, kterou dostali od svého bankéře, kamaráda, jiného poradce, apod. Vhodné produkty v portfoliu máme. Vybíráme je pečlivě na začátku spolupráce a jsou vybrány tak, aby odpovídaly dlouhodobému finančnímu plánu a aby takto sestavené portfolio přečkalo bez trvalé ztráty kapitálu jakoukoliv situaci na trhu. Měnit zásadně portfolio na základě situace na trzích by znamenalo, že to původní portfolio bylo sestaveno špatně, že nebylo připraveno na danou situaci a hrozí fatální dopad na majetek.
Nabídky, které se k Vám dostávají z různých zdrojů, mají většinou pár společných charakteristik. Tváří se jako jedinečná investiční příležitost. Už to je podezřelé. Jedinečné investiční příležitosti se k Vám tímto způsobem nikdy nedostanou. Jedinečné investiční příležitosti nepotřebují distribuční síť ani agresivní reklamu. Většinou jsou pryč dříve, než se k nim stihne vytvořit reklamní leták. U většiny investičních produktů, a to i těch dobrých, platí, že neexistuje oběd zdarma. Každý je spojen s riziky a vy jen vybíráte, která rizika jste schopni a ochotni akceptovat a zda vám tato rizika stojí za očekávaný výnos. A i když může být produkt celkem ok, ten kdo vám ho nabízí, o vás většinou nic neví a tudíž nedokáže posoudit, jestli je vhodný právě pro vás. I takový produkt k zařazení do portfolia většinou zamítám.
Důvody bývají následující:
a) alokaci na daný typ aktiv již v portfoliu máme za výhodnějších podmínek
b) produkt neodpovídá investičnímu horizontu, cílům, investičním preferencím nebo osobní situaci daného klienta
c) produkt by navýšil alokaci do daného typu aktiv nad doporučení dané investiční strategií
Já osobně doporučuji nový produkt zařadit do portfolia pouze velmi výjimečně a většinou to není důsledek situace na trzích. To však neznamená, že nic nedělám. Vývoj nových produktů a trendy velmi pečlivě sleduji a jsem připravena změny udělat, pokud by dávaly smysl. Nejčastějším důvodem pro zařazení nového produktu do portfolia je změna strategie, kterou si vyžádala změna ve finančním plánu. Čas od času začnu do portfolií také zařazovat nový produkt, pokud mi vyplní dosavadní prázdné místo v některé třídě aktiv a nebo vyměním konkrétní produkt za jiný, pokud tento při dlouhodobém sledování vykazuje nižší nákladovost, lepší výkonnost nebo menší riziko než stávající produkt. Každý nový produkt nejdříve dlouhodobě sleduji, než ho zařadím do portfolia a až na výjimky nezařazuji do portfolia produkty, které si neprošly alespoň jednou finanční krizí.
Občas dostávám také od svých klientů náměty, zda není zrovna dobrá chvíle investovat do některého segmentu, kterému se aktuálně věští zářná budoucnost. Aktuálně je to například zbrojní průmysl, nedávno to bylo AI a ještě předtím investice do obnovitelných zdrojů. Toto následování trendů také podle mě není úplně dobrý nápad a s největší pravděpodobností taková investice v delším horizontu skončí hůře než investice do celosvětového indexu. Proč? Je to především proto, že když je něco trendy, přitahuje to kapitál. A přitahuje to kapitál i do firem, které fundamentálně nejsou dobré. Kdyby nebyl jejich segment zrovna v módě, investoři by se jim vyhnuli obloukem. Teď ale do nich míří kapitál jen proto, že jsou součastí daného sektoru. Stejně to bylo na přelomu tisíciletí u firem spojených s internetem. Případná tržní korekce se vždy nejvíce dotkne právě firem, které byly v poslední době nejvíce v módě. Když už bych tedy měla vybírat do portfolia nějaké sektory, zaměřila bych se naopak na sektory, které jsou aktuálně v nevoli investorů. Tam už totiž ty špatné firmy zkrachovaly a zůstaly jen ty zdravé. Ale ani to nedělám, protože nikdy nevím, jak dlouho bude daný sektor v nemilosti. Pro stabilitu portfolia, která je klíčová pro schopnost investora dlouhodobě se držet strategie, ani takové investování není ideální.
Vrátím se tedy k té původní otázce. Za co mě tedy investoři platí? Právě za to, že jim pomůžu držet se nastavené strategie, nereagovat emotivně na změny na trhu, vyhnout se investování jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ochránit majetek před trvalou ztrátou kapitálu a zjednodušovat každé investiční rozhodnutí.
Vývoj na trzích v posledních měsících ukázal, že opět dávalo smysl si v dubnu sedět na rukách a nedělat nic. Pokud již investujete, pravděpodobně víte, že je to těžší, než se zdá. Držím vám palce, ať se Vám to i nadále daří.