Statistické srovnání výkonnosti aktivně spravovaných fondů se svými indexy kopírujícími konkurenty jednoznačně vychází lépe pro indexové investování. Většina provedených výzkumů ukazuje, že na dlouhém horizontu pouze cca 10 % aktivně-spravovaných fondů dokáže překonat svůj srovnávací index. Přesto jsem přesvědčená o tom, že aktivně-spravované fondy mají v portfoliu smysl. A velké množství aktivních správců má na trh jako celek rozhodně pozitivní efekt. Jak ale vybrat produkty, které mají šanci být mezi těmi deseti procenty? Na to jsem se zeptala ve svém Jamicastu zkušeného portfolio manažera Jakuba Skryji, který v rámci investiční společnosti Art of Finance spravuje svůj akciový fond VAULT. Pokud nechcete poslouchat celý podcast, mám pro vás shrnutí deseti pravidel, která Jakub zmínil, včetně mých komentářů k nim.
Září letos dostálo své pověsti statisticky nejhoršího měsíce pro akciové trhy. V průběhu měsíce jsme se opět otočili v sentimentu o 360 stupňů a na měnových trzích jsme byli svědky historických milníků.
Akcie poklesly pod svá červnová minima
První polovina září se nesla v poměrně optimistickém duchu. Investoři očekávali, že vrchol inflace již je za námi a razantnějšího přístupu k měnové politice tak již nebude potřeba. To se ale změnilo po zveřejnění srpnové inflace v USA. Ekonomy vyděsila především tzv. jádrová inflace (inflace očištěná o sezónní vlivy, vlivy změn regulovaných cen, vlivy daňových úprav a jiné administrativní opatření vedoucí ke změně cen). Ta oproti předpokladům meziměsíčně opět výrazně stoupla. Reakce americké centrální banky pak byla ostřejší než kdykoliv předtím. Došlo k navýšení sazeb o 0,75 procentního bodu na 3,25 %. To zase nebylo až tak velké překvapení, ale mnohem větší význam na vývoj akciových trhů měl opět spíš projev šéfa Fedu, který oznámil, že FED bude bojovat proti inflaci bez ohledu na vývoj ekonomiky a reakci finančních trhů. Což znamená, že investoři do rizikových aktiv tentokrát nemohou očekávat záchranu ze strany centrální banky a především akcie tak mají otevřenou cestu k dalším propadům. Ke konci září byly tak světové akciové trhy přibližně o 25 % níže od svých maximálních hodnot.
To si samozřejmě vyžádá mnohem větší tlak na emoce investorů. Už nyní bych řekla, že letošní rok je pro akciové investory emočně mnohem náročnější než covidové propady v roce 2020, byť tenkrát byla situace mnohem dramatičtější. Vzpomeňme, že trhy se tenkrát propadly o 34 % během pár týdnů. Důvodem, proč je situace tentokrát mnohem složitější a emočně náročnější, je čas. Tenkrát se trhy díky zásahům vlád a centrálních vlád vzpamatovaly téměř tak rychle jako popadaly a kdo se kouká na své portfolio pouze 1x za čtvrtletí ani žádné drama nemusel zaznamenat. Teď už jsou trhy v propadech třetí čtvrtletí a historie nám ukazuje, že tzv. medvědí trhy můžou trvat i více než 2 roky. Pro mnoho investorů, kteří začali s investováním až po minulé velké krizi v r. 2008/2009 jde tak o první velkou zkoušku. To jsou ty chvíle, kdy se nejvíce ukazuje přidaná hodnota finančního plánu a předem stanovené investiční strategie. Teď je ten čas se na ní znovu podívat a zopakovat si s jakým cílem a s jakými očekáváními jste se do investování pustili a zda jste byli na podobnou situaci dostatečně připraveni. Pokud vás tato situace výrazně stresuje, dejte si pozor především na unáhlená rozhodnutí.
Bezprecedentní propady na dluhopisových trzích
Ke zvládnutí propadů na akciových trzích také nepomáhá situace na trzích dluhopisových, které by nás podle všech pouček měly před dopady finančních krizí spíše chránit. Dvacetiprocentní pokles na akciových trzích zažíváme docela často a zkušení investoři jsou na to víceméně připraveni, ale dvacetiprocentní pokles u státních dluhopisů? To se dosud ještě nestalo. Že by to byla ta pověstná černá labuť? Kdepak. Ač to zní jako paradox, jde vlastně pouze o návrat k normálu. Jenže co je vlastně normál? Kdy se svět mění a kdy se rýmuje?
Zdroj: Charlie Billelo – Newsletter
V té minulé velké finanční krizi, kterou jsem již zmínila, šlo u dluhopisů především o podcenění kreditního rizika. Ratingové agentury byly považovány za neomylné a investice do dluhopisů s vysokým ratingem se považovala za bezrizikovou a u této třídy aktiv se hrubě podceňovala diverzifikace. Teď tu pro změnu máme krásnou ukázku podcenění úrokového rizika. Že nikdo nemohl počítat s takovým propadem, když se to ještě nikdy v historii nestalo? To svědčí o rigidním přístupu k řízení rizika. Stačilo přitom jen trochu počítat. Vemte si například desetiletý americký státní dluhopis. Z pohledu rizika nesplácení svých závazků jeden z nejbezpečnějších investičních nástrojů. Tento dluhopis nesl ještě nedávno téměř nulový výnos. Přesto ho mnozí investoři považovali za dobrou investici. Inflace prakticky nebyla a investice do tohoto dluhopisu alespoň zachová hodnotu, říkali si. A úrokové sazby stejně už asi nikdy neporostou, protože by to uvrhlo ekonomiku do recese a to přeci centrální banky už nikdy nedopustí. Takové bylo dogma ještě před rokem. Jenže mnohaleté tištění peněz vládami a centrálními bankami se muselo někde projevit. Přišla inflace a s ní to, co se ještě nedávno považovalo za nereálné. Růst úrokových sazeb. A co se stane s cenou desetiletého dluhopisu, když úrokové sazby vzrostou „jenom“ o dvě procenta? Za každý rok, kdy tento dluhopis držíte, přijdete o 2 % výnosu ve srovnání s tím, kdybyste dluhopis nakoupili dneska. A pak už jsou to jednoduché počty a jsme tam, kde jsme. 2×10 = 20 % propad ceny státního dluhopisu. Pohledem do zpětného zrcátka je to naprosto jasné….bylo to nevyhnutelné. Ale jasné to nebylo…éra nulových úrokových sazeb byla považována za tzv. nový normál. I já jsem ve výpočtu očekávaných výnosů svých portfolií uměle ponižovala očekávaný výnos dluhopisové části portfolia, protože jsem návratu sazeb na 3 % nevěřila. A kde jsme teď? A kde budeme za rok, za dva? Ustálí se úrokové sazby na aktuálních hodnotách, které mimochodem odpovídají dlouhodobým průměrům nebo se od normálu odchýlí na druhou stranu a vyrostou ještě dvojnásobně? I to se může stát. Mým cílem není Vás teď odradit od investice do dluhopisů, naopak aktuálně mi návrat na dluhopisové trhy dává čím dál větší smysl. Ale při řízení rizika je potřeba očekávat i neočekávatelné a mít nastavenu strategii tak, aby neočekávatelné situace nebyly pro vaše portfolio fatální. Minule jsem říkala, že by portfolio mělo být připraveno na růst i pokles akciových trhů. Teď k tomu přidávám, že by mělo být připraveno i na růst či pokles úrokových sazeb až na nulu nebo na dvojnásobek.
Volný pád britské libry a útěk do bezpečí dolaru
Velmi živo bylo v září na měnových trzích. Americký dolar ukazuje, že jeho pozici tzv. bezpečného přístavu v dobách, kdy se na trzích něco děje, zatím nic nedokáže ohrozit. Alternativa v podobě kryptoaktiv ani staré dobré zlato pro tento účel zkrátka nefunguje. A je úplně jedno, jestli je to logické nebo ne. USA jsou jednou z nejvíce zadlužených zemí na světě, mají obrovskou inflaci, úrokové sazby jen o málo vyšší než ostatní světové měny a přesto dolarový index DXY, který měří výkonnost dolaru oproti jiným světovým měnám, posílil za předchozích 12 měsíců o více než 20 %. V krizových dobách jde především o důvěru. A i přes všechny své problémy v tuto chvíli není na světě entita, která by měla větší důvěru než USA.
Obzvlášť těžké časy zažívá v posledních dnech především britská libra, která byla ještě donedávna považovaná za jednu z nejstabilnějších světových měn a mnohem respektovanější než často zatracované euro. Teď je ale libra pod obrovským tlakem a při pohledu na graf vývoje libry proti dolaru by člověk hádal spíše, že jde o jednu z tisíce neznámých kryptoměn či měnu zemí jako je třeba Turecko, Argentina apod. Libra takto výrazně reaguje na nový vládní balíček slibující snížení daní bez jasného plánu financování výpadků z rozpočtu. A to v prostření, kdy je také britská centrální banka nucena kvůli inflaci zvyšovat úrokové sazby, což financování bobtnajícího dluhu výrazně komplikuje.
Větší výkonnost než americký dolar měl pro korunového investora v letošním roce pouze komoditní index, a to prakticky pouze díky násobným zvýšením cen plynu a elektřiny. Ropa přidala nakonec pouze nevýrazných 11 % a drahé kovy, jako je zlato, stříbro nebo měď jsou na tom podobně jako akcie nebo dluhopisy.
Zdroj: Conseq Investment Management – Týden na finančních trzích 26.9.2022
Nejednoho investora tak v současném prostředí určitě napadá, jestli diverzifikace mezi různé třídy aktiv vůbec dává smysl, když jejich korelace v dobách krize výrazně roste. Je pravda, že dlouhá léta platné teze správy investičního portfolia v posledních letech přestávají platit. Diverzifikace nás evidentně nedokáže zcela ochránit před tzv. tržním rizikem, které je spojeno s ekonomickým cyklem. Nicméně i nadále dává velký smysl, protože nás dokáže ochránit před fatálními důsledky extrémních scénářů vývoje finančních trhů. Ale je potřeba k ní přistupovat mnohem komplexněji, než jak jsme byli dosud zvyklí. Diverzifikace pouze mezi třídy aktiv nestačí. Aktuálně se vyplácí především měnová či sektorová diverzifikace, jindy bude dávat větší smysl třeba regionální diverzifikace. U dluhopisové části portfolia, která většinou slouží ke krátkodobějším cílům, si navíc musíme uvědomit, že dluhopis není homogenní třída aktiv, která s sebou nese stejná rizika.
Každá položka vašeho investičního portfolia by měla mít svou roli ve vašem finančním plánu. Nekupujte produkt, když nevíte, jaký finanční cíl si pomocí tohoto produktu chcete splnit. Zvýšená korelace různých tříd aktiv způsobuje vyšší kolísavost vašeho portfolia a ta se mnohem lépe snáší, pokud znáte přesný účel každé své jednotlivé investice.
Když budete pár dnů sledovat vývoj akciových trhů, pravděpodobně vás dříve nebo později napadne, že mezi akciovým trhem a kasinem není moc velký rozdíl. Je to tak? Posílám lidi, kteří si chtějí udržet hodnotu svých peněz do kasina, když jim doporučuji investovat na akciových trzích? K napsání tohoto článku mě inspiroval investor Petr Kouba, který na Twitteru zveřejnil anketu s těmito výsledky.
Letní finanční trhy letos rozhodně nezažily okurkovou sezónu. Pro ty, kdo události pečlivě sledují jako já, to byl spíš dobrodružný film, který ale zřejmě bude teprve na podzim gradovat. Oči celého světa se upřeně dívají především do kuchyně amerického FEDu, ale pro naše životy je neméně důležité i to, co se děje u nás. A ani u nás nebyla o dobrodružství nouze.
Pozitivní nálada z konce května skončila po zveřejnění květnových inflačních čísel a v červnu tak začalo být i na finančních trzích opět pořádné horko. Americká inflace byla totiž v květnu stále ještě vyšší než předchozí měsíc a také vyšší než analytici i centrální banky očekávali, a to 8,6 %. To je nejvyšší hodnota od roku 1981, kdy končilo v USA dlouhé období stagflace. U nás jsme se s inflací dostali dokonce téměř na dvojnásobek té americké (16 %).
Poslední tři roky jsme prožívali na finančních trzích něco, čemu se říká klid před bouří. Všichni tušili, že nějaká bouřka dřív nebo později musí přijít, ale nikdo rozumný si netroufl odhadovat, kdy to bude. A tak jsme si nadále užívali venkovní párty a na mokrou variantu příliš nemysleli.
Teď se zatáhlo a investoři se začínají pakovat. A co říká předpověď počasí? Máme 50% pravděpodobnost, že spadne pár kapek a pak se zase vyjasní a 50% pravděpodobnost, že dojde k ničivé bouři, která pár stromů poláme. Ty procenta jsem si vymyslela, ale názory investorů jsou plus/minus takto vyrovnané. Co ale víme určitě je fakt, že až bouřka skončí, bude se nám mnohem lépe dýchat. Vzduch se pročistí a déšť spláchne spoustu bordelu.
