Na začátku roku jsem se zúčastnila investiční konference, kde se snaží profíci z bank a investičních společností odhadnout vývoj finančních trhů pro nadcházející rok.
Podle lednového vývoje to vypadá, že se trhy rozhodly finančním expertům dát trochu za vyučenou a udělat přesný opak toho, co se od nich očekává. Místo očekávaných propadů akciových trhů, nastal růst, místo tzv. hodnotových akcií se dařilo lépe růstovým a z regionů na tom byla nejlépe zatracovaná Čína. Kdo odešel před koncem roku z evropských trhů z obavy z války a energetické krize, se taky asi moc v lednu neradoval. Německý index DAX se totiž přiblížil svému historickému maximu.
Světový akciový index tak v lednu přinesl výnos 7 %, což bylo po dlouhé době více, než samotný americký index.
Co takový optimismus způsobilo a vyplývá z lednového vývoje něco pro zbytek roku?
Jedním z hlavních důvodů, proč se většina analytiků domnívá, že akciové trhy by minimálně v první polovině letošního roku mohly ještě výrazně klesat, je předpoklad, že současné ceny akcií sice již v sobě zahrnují plánovaný růst úrokových sazeb, ale nepočítají s poklesem zisků, které by měli jít ruku v ruce s očekávanou recesí. Ta se zdála nevyhnutelná. Jenže poslední čísla z americké ekonomiky ukazují, že ekonomika velmi dobře nárůstu sazeb odolává a recese vůbec nemusí přijít. To by samozřejmě znamenalo, že zisky akciových společností by také nemusely klesat. Pak by se aktuální ceny akcií jevily jako adekvátní či dokonce příliš nízké. Navíc statistici potvrzují v USA i v EU postupný pokles inflace. Evropě navíc výrazně pomohla setrvale klesající cena plynu díky teplé zimě, velkým zásobám a budování nových dodavatelských tras. Číně zase pomohlo především ukončení koronavirových lockdownů a opětovné otevření ekonomiky.
Změnu do optimistické nálady tak může přinést opět FED, který bude mít své zasedání na začátku února. Všeobecně se očekává růst sazeb o 0,25 %. Nicméně dobrá ekonomická čísla mohou přimět americkou centrální banku bojovat s inflací ještě razantněji a může tak dojít k většímu navýšení či přísnější rétorice šéfa FEDu. Nezanedbatelným rizikem je také fakt, že USA narazily na aktuálně nastavenou dluhovou brzdu (vyčerpaly stanovený limit pro zadlužení země) a politici se zatím nebyli schopni se domluvit na navýšení limitu. Pokud by se jim to nepodařilo vyřešit do 5. června, ocitly by se USA v platební neschopnosti, což by mělo na finanční trhy jistě devastující efekt. Do podobné situace se však globální hegemon finančních trhů dostal již v minulosti a vždy se nakonec politici dokázali dohodnout. USA tak i přes značné zadlužení zůstává nejdůvěryhodnější zemí světa a americký dolar světovou rezervní měnou. Na tom se v nejbližší době zřejmě nic nezmění.
České sociální sítě ovládla volba prezidenta
Investiční témata šla v mojí twitterové bublině v posledních 14 dnech trochu stranou a mnohem víc se probírala volba prezidenta. I já, ač se jindy snažím se k politice veřejně moc nevyjadřovat, jsem podlehla potřebě podpořit co nejvíce svého kandidáta. Teď už je dobojováno. Je ale důležité pro finanční trhy, kdo zrovna sedí na hradě?
Asi nejvýznamnější propojení do finančního světa má prezident v okamžiku, kdy jmenuje nové členy bankovní rady ČNB. Tady asi nově zvolený prezident současné směřování měnové politiky příliš změnit nedokáže. Za jeho funkční období totiž dojde pouze k jedné výměně. Za rok končí mandát T. Holubovi, který bude po skončení mandátu M. Mory v únoru jediným členem rady, který by preferoval další navyšování úrokových sazeb. Jeho výměnou se tedy rozložení sil v radě příliš nezmění a v dalším působení je ČNB na prezidentovi i dalších institucích nezávislá.
Žádné další přímé pravomoci v ovlivňování ekonomiky země prezident nemá. Může však být tvůrcem dialogu a hledání shody pro další směřování hospodářské politiky včetně důchodové reformy. Nově zvolený prezident sám ekonomem není, nicméně jeho ekonomický tým je podle mého názoru velmi kompetentní pro vedení takového dialogu.
I z důvodu omezených pravomocí finanční trhy na volbu nového prezidenta nijak výrazně nereagovaly. Česká koruna se drží i nadále mnohem silnější než se očekávalo a pomáhá tak v boji s inflací. Důvodem je pravděpodobně zmírnění napětí v souvislosti s energetickou krizí a globální snížení averze k riziku. Spekulanti navíc moc dobře vědí, že ČNB je připravena začít opět bojovat s pomocí svých devizových rezerv, pokud by se zvýšily tlaky na oslabování koruny. I to se však může velmi rychle změnit a proto i nadále doporučuji při větším objemu majetku mít alespoň část svých investic diverzifikovaných do jiných měn, především USD.
Co se týče ekonomické situace, tak se ke konci ledna potvrdilo, že česká ekonomika za poslední kvartál loňského roku poklesla a vzhledem k tomu, že se jedná o druhý kvartální pokles v řadě, česká ekonomika oficiálně vstoupila do recese. Nicméně zatím se jedná o recesi velmi mírnou. Nelze tak očekávat změnu aktuálního postoje ČNB na jejich příštím zasedání. Úrokové sazby tak s největší pravděpodobností zůstanou na aktuálních 7 %.
Žádné další změny či překvapení nám v průběhu ledna český finanční trh nepřinesl, pokud tedy nepočítám stálé tanečky okolo budoucnosti energetické firmy ČEZ. Ty jsou pro mnohé investory, kteří mají v akciích této společnosti významnou část svého majetku, velmi důležité. Já nicméně dlouhodobě doporučuji nemít v domácích akciích významnou část svého majetku a už vůbec ne v jedné společnosti. I proto situaci okolo ČEZ sleduji spíš z pohledu občana, než z pohledu investora.