V anketě pro speciální magazín Hospodářských novin s názvem Rentiér 2023 jsem odpovídala na dotaz, jak by mělo vypadat rentiérské portfolio a na co by si měl rentiér dát pozor, aby o své peníze nepřišel. Spolu s ostatními respondenty jsem se shodla na potřebě diverzifikace a ochrany před trvalou ztrátou kapitálu. V čem jsem měla ale odlišný názor než kolegové, byla otázka výběru renty. Já jsem na rozdíl od ostatních nedoporučovala dividendy a kupóny, ale odprodej části aktiv. Důvod je čistě daňový. Z dividend a kupónů platíme daň, odprodej cenných papírů je po 3 letech úplně od daně osvobozen.
V diskuzi pod tímto článkem na Twitteru se jeden ze sledujících pozastavil nad tím, jak nějaký poradce může doporučit svému klientovi dividendové portfolio, když je jasné, že je to daňově nevýhodné. Do toho se vložil další diskutující, který tvrdil, že on sám si vybírá rentu v podobě dividend a je mu úplně jedno, že z nich platí daň. Je to pro něj takto jednodušší a srozumitelnější, nechce prodávat aktiva.
Proč ale o tom píšu?
Z mého pohledu mají pravdu oba. Vím, že racionální je vybírat z portfolia odprodejem, ale na druhou stranu chápu, proč někteří lidé chtějí přirozené cash-flow ve formě dividend, kupónů a nájmů. Je to pro ně jednodušší, zbaví se stresu spojeného se sledováním finančních trhů a rozhodováním z které části portfolia odprodávat apod. Možná to tak také máte.
Každý z nás dělá čas od času rozhodnutí, které není zcela racionální a ekonomické. Ve své praxi se s tím setkávám velmi často. Někteří lidé mají například takovou obavu z jakéhokoliv dluhu, že odmítají financovat nákup nemovitosti hypotékou i když jsou úroky nižší než inflace. Přitom peníze, za které nakoupí nemovitost, by mohli investovat výhodněji. Jiní zase úplně odmítají investovat do akcií, i když mají dlouhý investiční horizont a objektivně je investování do akcií pro ně vhodné. A mým úkolem poradce není každého přesvědčit, aby dělal čistě ekonomické rozhodnutí. Mým úkolem je dát svým klientům dostatek informací, aby věděli, jaké řešení je nejvíce ekonomické a jaká jsou rizika řešení, které preferují oni. Konečný výběr řešení je ale na daném člověku, jde o jeho peníze a jeho dobrý pocit. Poradce může různými triky donutit člověka, aby investoval více do akcií. Ale bude to k něčemu platné, když při první krizi uteče a jenom se utvrdí v tom, že měl pravdu a že akcie jsou nanic? Nakonec budou nespokojení oba. Neexistuje jediné, perfektní řešení pro každého. Žádná učebnice o investování vám neřekne, jak přesně by mělo vypadat vaše portfolio. Výsledek musí být kombinace ekonomických i psychologických faktorů. I tady platí, že důležitá je rovnováha. Rovnováha mezi tím, co je ekonomicky správné a tím, co vás nestresuje. A právě to mě na mé práci baví. Hledání rovnováhy. Hledání toho nejlepší řešení pro každého. Řešení, které nemusí být vždy stoprocentně racionální.
Ani finanční trhy samotné se nechovají vždy racionálně. V říjnu například rostly výnosy českých státních dluhopisů i přesto, že se očekává spíše pokles úrokových sazeb v následujících měsících. Proč tomu tak bylo, se dozvíte spolu s dalšími událostmi finančních trhů v mém listopadovém komentáři.