Dneska bych vám chtěla přiblížit příběh Petry, která za mnou nedávno přišla a poprosila mě o radu, jak nejlépe začít s investováním. Už jsou to asi tři roky, kdy si Petra začala uvědomovat, že příjmy její rodiny začínají převažovat nad výdaji a pomalu, ale jistě, jim začíná narůstat částka na spořicím účtu. Před pár lety ukončila mateřskou dovolenou. Rodina bydlí v novém krásném domě blízko Prahy. Platí sice hypotéku, ale splátky je v poměru k jejich rostoucím příjmům zatěžují stále méně. Aktuálně tedy mají na účtu částku ve výši 3 milionů korun. Je to sice krásný pocit, ale s rostoucí částkou na účtu přibývají Petře i jejímu manželovi starosti, jak vlastně s ušetřenými penězi naložit. Vědí, že když je nechají na účtu, bude jim je nenápadně užírat inflace, o které slyší v posledních dnech čím dál víc. A bude jim pak ta částka stačit na splnění jejich dlouhodobých cílů?
Petra se tedy začetla do investičních knih a začala sledovat, co se děje na finančních trzích. A tak nyní ze všech stran slyší, jak všechny finanční nástroje v poslední době až nezdravě rostou a jejich hodnoty jsou na tzv. all time high (nejvyšších hodnotách v historii). Na základě toho, co se už o investování naučila, se jí nechce nakupovat draho. S investováním tak stále váhá a čeká až dojde k výprodejům. Takhle čeká už půl roku a trhy mezitím stále rostou a poráží nová a nová maxima. Jak jsme si s tím s Petrou a její rodinou poradily?
V prvé řadě jsme připravily finanční plán, na jehož základě jsme nastavily strategickou alokaci, tedy cílové rozložení portfolia do tříd aktiv. To vyšlo vzhledem k jejich cílům, znalostem, zkušenostem a postoji k riziku na 65% rizikovější složky (akcie, nemovitost, rizikové dluhopisy a alternativní investice) a 35% „bezpečnější“ složky (investiční dluhopisy a další aktiva s fixním výnosem). Tu menší část portfolia jsme tak mohly okamžitě zainvestovat do méně rizikových nástrojů, které nejsou příliš náchylné k událostem na finančních trzích. Nedá se od nich očekávat zázračné výnosy, ale alespoň ochrání úspory před inflací. Tím byla starost alespoň o část prostředků vyřešena.
Ale co s tou větší částí, která má být určena pro dlouhodobé cíle? Především tedy tou, která má být umístěna do akcií. Zainvestovat nebo čekat? Statistika neúprosně říká, že zainvestovat. Při dvacetiletém investičním horizontu je prakticky jedno, za jaké tržní situace s investováním začnete. Rozdíl průměrného ročního výnosu mezi investicí na lokálním maximu a lokálním minimu je minimální. Neustálé oddalování vstupu trh ale krutě trestá ušlými výnosy. No jo, ale co by to asi tak s Petrou udělalo, kdyby se teď, po pár letech váhání, konečně odhodlala, a měsíc na to by se její investice propadla třeba o čtyřicet procent? Mohl by to být takový šok, že by pro jistotu vše prodala a o investování už nikdy v životě nechtěla slyšet. Můj návrh byl tedy celkem jednoduchý.
Doporučila jsem rozložit částku určenou pro investici do akcií do 12 částí a začít … každý měsíc jednu část. Když trhy nadále porostou, bude už částečně zainvestovaná a bude se moct radovat z výnosů. Když poklesnou, bude to ještě větší důvod k radosti, protože další části budou zainvestovávány za lepší ceny. Může tak i s částí portfolia dosáhnout té nejlepší možné ceny. Z čistě racionálního pohledu to není to nejoptimálnější řešení, protože při plném zainvestování by dle statistiky měla dosáhnout vyššího výnosu. Dle různých studií je jednorázová investice výhodnější asi v 70 % případů . Ale nejsme stroje a většinu z nás ztráty bolí víc než nás těší zisky. A řídit své emoce a mít klidné spaní je možná důležitější než dosáhnout maximálního možného výnosu. Více o tom si můžete přečíst v článku Understanding dollar-cost averaging vs. lump-sum investing, odkud jsem si vypůjčila tento graf, který popisuje rozdíl ve výnosech při jednorázovém vs. postupném investování.
Petra si nicméně tuto rozhodovací paralýzu, kterou procházela v poslední době, mohla ušetřit. Stačilo nečekat až bude mít na účtu 3 miliony, ale prostě začít investovat hned, jakmile částka na účtu přesáhla částku potřebnou pro krátkodobou hotovostní rezervu ve výši šestiměsíčních rodinných výdajů. Díky sestavení rodinného rozpočtu by zjistila, jakou částku měsíčně může postrádat a na tuto částku by nastavila pravidelnou měsíční investici dle své strategické alokace. Nyní by tak v investicích s nejvyšší pravděpodobností měla mnohem více než ty 3 miliony.
Nečekejte až budete mít miliony na účtě, vypracujte si finanční plán, udělejte si rodinný rozpočet, spočtěte o kolik převažují vaše příjmy vaše výdaje a tuto částku pravidelně investujte dle vaší investiční strategie. A každý rok aktualizujte výši této pravidelné investice. Na účtu nechávejte jenom nezbytnou rezervu a peníze na pokrytí potřebných výdajů v následujících třech letech. Vše navíc patří do investic, a to hned!!!
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru investičního zpravodaje a budete dostávat měsíčník nabitý informacemi ze světa investic včetně upozornění na nové blogové příspěvky.