Slovo krize se v posledních dvou letech objevovalo čím dál častěji a varování českých i zahraničních „mistrů zkázy“ nabíralo na obrátkách (co kdyby ta krize přišla a oni by nemohli říct, že to předvídali, že? :-). Co bude ale jejím spouštěčem a s jakou razancí na nás udeří, neočekával asi nikdo. A už vůbec nikdo si nedokázal představit, že vlády po celém světě začnou přistupovat k opatřením, která ekonomiku doslova zastaví. Politici se dostali do situace, kdy musí opatrně balancovat, aby zachránili co nejvíc lidských životů před úmrtím na koronavirus, ale současně nezavedli taková opatření, která budou mít v konečném důsledku na svědomí životů ještě víc. Nechci hodnotit komu se to daří více a komu méně, protože o řízení epidemií nic nevím, přijde mi to stejně těžké, jako řídit jadernou elektrárnu.
Z ekonomického pohledu ale vidím tuto krizi v porovnání s minulou krizí mnohem optimističtěji. A to i přesto, že mi nařízení vlády nasadilo do mé domácí provozovny kupu dětí a udělalo ze mě násilně kuchařku, vychovatelku, učitelku a uklízečku, za což mi samozřejmě nikdo nezaplatí :-). Krize 2008/2009 byla často nazývána také krizí důvěry, způsobil jí sám finanční systém a jeho záchrana ze strany vlád a centrálních bank byla často kritizovaná jako morální hazard. Ztracená důvěra ve finanční systém se plně neobnovila dosud. Současná krize je ale způsobena přírodou a nutnost záchranných opatření nezpochybňuje snad vůbec nikdo.
V ideálním světě by to znamenalo, že jakmile tato příčina pomine (pandemie se stabilizuje, najde se vakcína nebo si lidé zvyknou žít s koronavirem), ekonomika velmi brzy dožene to, co zameškala. Jenže do toho všeho vstupuje jeden extrémně důležitý faktor, a tím je lidská psychika, neboli psychologický cyklus, o kterém mluví Howard Marks ve svém bestselleru Ovládněte tržní cykly. Kdyby do ekonomického cyklu nevstupovalo toto „kyvadlo strachu a chamtivosti“, pravděpodobně by každá recese byla mnohem mělčí než ve skutečnosti je. Howard Marks toto kyvadlo popisuje takto:
Někdy se lidé cítí pozitivně a očekávají dobrý vývoj, a v té chvíli se stávají chamtivými a zajímají se jen o vydělávání peněz. Jejich chamtivost způsobuje, že se předhánějí v tom, kdo bude lépe investovat, a kvůli jejich nabídkám trhy rostou a aktiva se zhodnocují. Ale jindy se cítí hůř a jejich očekávání jsou negativní. V tom případě převezme velení strach. Nejsou ani tak nadšení z vydělávání peněz, jako se obávají ztráty. Následně se zdráhají nakupovat – a tím likvidují růstový impuls ceny aktiv – a možná i prodávat, a tlačí tak ceny dolů. Když se lidé chovají v „režimu strachu“, přenášejí jejich emoce na trhy negativní síly.
Na trzích i v ekonomice v březnu skončilo období chamtivosti a kyvadlo se vychýlilo do období strachu. Je samozřejmě naprosto pochopitelné, že v současnosti se bojíme o práci, o své živnosti, o to jestli budeme moct zaplatit hypotéky, účty atd. V tuto chvíli je skutečně nejrozumnější držet co nejvíce peněz pod pokličkou a osekat své výdaje pro případ, že nám vyschne zdroj. Od toho je tu teď stát, aby chybějící poptávku nahradil.
Co ale až se vrátí vše do starých kolejí a podpora státu skončí? Pak už je to jenom na nás, jestli dokážeme kyvadlo ze strany strachu co nejdříve vrátit alespoň do rovnovážného stavu. Čím? Tím, že přestaneme včas kupit peníze pod polštář a pustíme je do oběhu. Dohoníme chybějící návštěvy restaurací, divadel, sportovních událostí, koupíme auta, televize, oblečení……, vše co bychom koupili, kdyby žádný koronavirus nepřišel. Využijeme slev prakticky na všech aktivech a budeme investovat. Budeme si brát levné hypotéky a kupovat byty a také budeme odpovídat optimisticky na dotazníky, které měří spotřebitelskou náladu. Ti z nás, jejichž příjmu se současná situace příliš nedotkla, s tím mohou začít už teď – kupovat poukázky, objednávat jídlo on-line, předplácet vzdělávací kurzy, dovolené (raději v tuzemsku) atd. A ti podnikavější můžou v karanténě začít pracovat na svých nových byznys plánech, aby je rozjeli hned jak budou moct vyrazit do ulic.
Čím víc nás nepodlehne davovému strachu, resp. dokáže období strachu rychle vyměnit za období chamtivosti, tím dříve se ekonomika vzpamatuje, tím víc podniků přežije, tím méně bude nezaměstnaných. Je to jen na nás!!!
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru investičního zpravodaje a budete dostávat měsíčník nabitý informacemi ze světa investic včetně upozornění na nové blogové příspěvky.