Krach kryptoměnové burzy FTX zaplnil stránky médií, a to i těch, které o kryptoměnách či jiných investicích normálně vůbec nepíší. Kritici kryptoměn to vidí jako potvrzení, že celý kryptoměnový svět je jedno velké letadlo, zastánci zase argumentují, že krach burzy neznamená krach kryptoměn. V tomto případě to navíc vypadá, že jde skutečně o obyčejný fraud, se kterým se čas od času setkáváme v různých odvětvích. Vzpomeňme na nedávno odsouzenou Elizabeth Holmes a její Theranos či nadějného Adama Neumanna a WeWork, pamětníkům se určitě vybaví i kauza Enron.
Příběh burzy FTX ale vyvolal mnoho vášnivých diskuzí na téma tradičního vs. alternativního bankovnictví. Tradiční bankovnictví je často považováno za zkostnatělé, přeregulované monstrum podléhající zvůli politiků a elit, které navíc i přes veškeré regulace čas od času selhává. To poslední selhání bylo živnou půdou pro vznik celého kryptoměnového světa a oboru, který se zkráceně nazývá DeFi (Decentralizované finance). V roce 2009 byl celý finanční systém na pokraji kolapsu, důvěra v banky téměř zmizela. Regulace, které měly zajistit ochranu peněz občanů, se ukázaly jako bezzubé. Lidská chamtivost je dokázala překonat. Naprostému kolapsu tehdy zabránily státy a centrální banky, které prakticky na chvíli znárodnily celý finanční systém. Na tom, jestli to bylo tehdy dobře nebo jestli tehdy vzniklé heslo „to big to fall“ způsobuje morální hazard těchto firem, se ekonomové dodnes neshodnou.
A tak vznikl bitcoin. Měna, která nebude manipulovatelná ze strany států a centrálních bank, jejíž množství bude omezené a nebude tak možné způsobovat její inflaci, která nebude podléhat regulacím a bude tak zcela nezávislá na zvůli kohokoliv, kdo se pasuje do vůdčí role. Bezprecedentní tištění peněz a neschopnost států toto tištění peněz včas zastavit, ještě podpořili myšlenky na nové, alternativní uspořádání finančního světa.
Neznám přesně technické detaily té spousty nových kryptoměn, ani nemám praktické zkušenosti s decentralizovanými financemi. Nechci tedy diskutovat s experty na kryptoměny o tom, jak moc jsou nebo nejsou technicky dokonalé a jak efektivní dokáží být. Vím ale, že jakýkoliv finanční systém je vždy založen na důvěře. I tu nejlépe řízenou banku na světě položí, pokud si z ní budou chtít všichni lidé vybrat peníze najednou. Krásně jsme to nedávno viděli na příkladu Sberbanky. Jakákoliv měna na světě je stejně virtuální jako jakákoliv kryptoměna. Americký dolar je pouze papírek, který sám o sobě nemá žádnou hodnotu. Hodnotu mu dává americká vláda a především její kredibilita. Dokud budou mít USA důvěru svých občanů i zahraničních investorů, bude stále americký dolar světovou rezervní měnou a bude tím stabilním přístavem, kam se investoři schovávají před bouřemi na finančních trzích. Držitelé bitcoinu pravděpodobně věří, že díky svým vlastnostem, by tu roli stabilního přístavu mohl bitcoin převzít. Současnost to zatím neukazuje. Decentralizace a nepřítomnost centrální autority, která by tu kredibilitu zajišťovala, je v tuto chvíli překážkou.
Decentralizované finance mají totiž obrovské nároky na osobní odpovědnost. Požadují po nás, abychom si pečlivě prověřili každou instituci, každý projekt, do kterého chceme vložit své finance. Jenže my nechceme číst výroční zprávy, audity, do posledního detailu analyzovat, zda daná instituce hospodaří správně a zda nám ve svých dokumentech nelže. Chceme se věnovat jiným činnostem, svému povolání, rodině, koníčkům apod. Nechceme trávit týdny zkoumáním, než vybereme banku, které svěříme své úspory. Chceme vědět, že ať dáme peníze do kterékoliv banky na trhu, máme zajištěno, že nám je banka neukradne a pokud ano, někdo nám ztrátu nahradí. Proto máme regulace, proto máme garanční systémy, proto věříme i po všech selháních tradičním bankám. Regulace způsobují, že finanční služby jsou drahé a neefektivní. Můžeme ji chápat jako poplatek za to, že ušetříme čas při zkoumání možných řešení. Ty největší průšvihy kryptoměnového světa spočívají v tom, že ho lidé využívají stejně jako ten svět tradiční, ale neuvědomují si, že v tomto světě je nikdo nechrání. Proto jsem přesvědčená o tom, že pro většinu lidí není decentralizované bankovnictví vhodnou alternativou.
Přesto všechno považuji celý kryptoměnový svět za nesmírně užitečný. Díky tomu, že není regulovaný, může ukazovat tradičním bankám, co všechno je možné. Díky tomu, že se v něm dá pohádkově zbohatnout, láká investory. Díky jejich penězům může tento svět zaměstnávat ty nejchytřejší mozky na světě, které mohou objevit takové technologie, které posunou celý finanční svět k lepšímu a které budou moct využít i ty tradiční, zregulované banky. Adaptace některých principů decentralizovaných financí tradičními bankami může zvýšit transparentnost a zjednodušit vyhodnocování možností pro běžné občany, což může snížit potřebu regulace.
Pokud chceme do budoucna zabránit velkým finančním krizím a kolapsům, které způsobuje především lidská chamtivost, měli bychom bojovat především za co největší transparentnost a za vývoj nástrojů, které nám umožní jednoduché vyhodnocení rizik. V neposlední řadě musíme klást obrovský důraz na zvyšování finanční gramotnosti naší i našich dětí. Teprve poté se nám možná otevře cesta k takovému finančnímu systému, který bude důvěryhodný a nebude nikým ovládán.