Na facebooku mi aktuálně běží reklama na můj článek Jak vybrat nejlepší investiční produkt. Pod reklamu jsem dostala komentář „Nejdříve Janata a teď zas Janatová“.
Ať chci nebo nechci, tahle kauza se mě osobně dotýká a shoda jmen není ten jediný důvod. Kauze společnosti Growing Way a jejího majitele Ondřeje Janaty asi nejde uniknout. Pomalu se stává jakýmsi mementem a ukázkou toho, co vše při poskytování investičních služeb selhává a proč nedůvěra vůči investičním nástrojům u nás i nadále přetrvává. Není se pak čemu divit, že většina lidí volí transparentní investici do nemovitostí.
Kdo selhal?
Regulátor? Média? Investiční poradci? Nebo samotní klienti? Každý má na tom svůj podíl a nemá smysl se v tom dále babrat. Důležité je, co můžeme udělat pro to, aby to podobní hejsci měli napříště mnohem těžší.
Já bych se ráda zaměřila především na zamezení toho, aby podobné nesmysly prodávali „poradci“, kteří zastupují licencované firmy. Tedy firmy, které mají oprávnění na poskytování investičního poradenství. V tom spatřuji největší problém celé kauzy. Při každém školení znovu a znovu zdůrazňuji, že je důležité svěřit své peníze pouze poradci, který má patřičné oprávnění. Že pokud je svěří někomu jinému, nikdo se jich nezastane. Ale v téhle kauze přišli o peníze i klienti, kteří se tímto pravidlem řídili. Je tedy něco, co dá naprostému laikovi jasné znamení, že něco není v pořádku? Je to mnohem těžší, než si my v našich odborných kruzích myslíme. Měl by je varovat nereálný slibovaný výnos 30 %? V době, kdy stejného výnosu dosahuje široce diverzifikovaný akciový index a 10x většího výnosu některé akcie, kryptoměny nebo hedgové fondy a kdy se s podobnými výnosy chlubí na sociálních sítích skoro každý? Není to tak samozřejmé.
V dubnu jsem psala článek o tom Jak poznat nebezpečný produkt. Vycházela jsem v článku z průzkumu ministerstva financí, kde více než 50 % lidí odpovědělo, že by investovali do produktu, který slibuje 20% výnos s garancí. Už tehdy jsem se zamýšlela nad tím, jak je to možné, že konzervativní český národ nevidí v takové nabídce žádné riziko.
Možná mě k napsání tohoto článku inspiroval i oslavný článek o Ondřeji Janatovi v časopise Forbes, ale asi i mnoho dalších potenciálních nesmyslů. Když jsem si ten článek tenkrát přečetla, napadlo mě, že je to jen další nabubřelý mladík, který udělal pár dobrých obchodů a už si myslí, že na to vyzrál. A také jsem byla přesvědčena, že peníze ve svém „fondu“ má od zbohatlíků, kteří už nevědí, co s penězi a tak zkouší i toto casino. Ani ve snu mě nenapadlo, že by bylo možné, aby to prodávali poradci licencovaných společností. Každý z nich má za sebou náročné zkoušky a určitě musí vědět, že investice do kvazifondů vytvořených podle paragrafu 15 ZISIF se nesmí veřejně nabízet. Vědí, že mohou zprostředkovávat pouze vybrané investiční nástroje (fondy kolektivního investování a dluhopisy s prospektem ČNB). Nejde tady tedy o naivitu nebo neznalost. Jde o vědomé porušení povinností.
Jaká je role firem, které mají oprávnění k poskytování investičních služeb?
Jsem přesvědčená o tom, že tito poradci to nedělali s vědomím společnosti, pro kterou zprostředkovávali prodej investičních produktů. O jejich oficiálním schválení vedením společnosti už vůbec nemůže být řeč. Vím, pod jakým dohledem tyto společnosti jsou a žádné z nich by to za zničení pověsti a možná i ztrátu licence nestálo. Doufám, že se v tomto nepletu. Tito poradci mají uzavřeny tzv. tipařské smlouvy s poskytovatelem produktu (někdy ani to ne) a vše jde jaksi neformálně úplně mimo licencované společnosti. Poradci oficiálně produkt nenabízeli, pouze zprostředkovali obchodní kontakty. Otázka je samozřejmě, do jaké míry to některé společnosti věděly a přivíraly nad tím oči. Do svědomí jim sahat nechci.
Důležité je ale vědět, co může taková společnost, která má formálně za své vázané zástupce odpovědnost, udělat? Je to smutné, ale skoro nic. Většinou mají poradci podobné praktiky zakázány v interní směrnici. Dále mohou dělat namátkové mystery kontroly, ale to je asi tak vše. Navíc když už na tuto aktivitu investiční zprostředkovatel přijde a vypoví poradci, který nařízení porušuje, smlouvu, ten zcela bez problému zakotví v jiné společnosti. Ta o jeho předchozích praktikách neví nebo jí to nezajímá. Možný postih je tedy minimální.
Jak nenaletět?
Situace není ideální. A to i přesto, že existuje na trhu mnoho lidí a firem, kteří věnují hodně energie a času tomu, aby se situace změnila. To nejdůležitější ale pořád zůstává na vás, potenciálních klientech. Co tedy můžete udělat proto, abyste nenaletěli podobným letadlům?
- Nevěřte bezmezně svému poradci. A to ani v případě, že s ním spolupracujete už dlouho a jste s ním spokojeni.
- Zjistěte si, k jakým produktům má váš poradce oprávnění poskytovat služby.
- Pokud máte jakékoliv pochybnosti, zavolejte si na centrálu společnosti, kterou poradce zastupuje a zeptejte si, jestli tenhle produkt je oficiálně v nabídce.
- Prolustrujte si svého poradce na googlu, jestli někdy v podobné kauze nefiguroval.
- Novináři jsou také jenom lidi a nezvládnou rozklíčovat vše. Pamatujte na to, že prezentace v médiích není punc důvěryhodnosti.
- Přistupujte k nákupu investičních produktů alespoň tak pečlivě jako k nákupu auta.
- Vzdělávejte se. Nemusíte rozumět všemu. Stačí přečíst jednu knihu (např: Osobní finance od P. Syrového a T. Tyla), a pochopíte, že 30 % ročně dlouhodobě prostě vydělávat nelze.
A to nejdůležitější na závěr. Hlavní motivací, proč poradci takové produkty prodávají, jsou extrémně vysoké provize. Poradce, který nebere žádné provize, nebude mít žádnou motivaci vědomě prodávat podezřelé produkty. Ptejte se svých poradců, jakou provizi z daného produktu dostávají a ptejte se jich, kde to najdete černé na bílém. Dneska už mají povinnost tyto informace mít a klientům ukázat.
Na kauzu Janata se určitě brzo zapomene a já budu mít snad zase klid a podobné zprávy o mé spojitosti s ním už dostávat nebudu. Ale nedělám si iluze, že nepřijde další podobný vykuk s jiným jménem. A pořád bude dost lidí, kteří se nechají nalákat do zázračných produktů. Důležité ale je, aby podvedených zákazníků bylo co nejméně a aby možný dopad takového morálního selhání byl pro licencované poradce větším strašákem než je vidina snadného provizního zisku.