Minulý rok se zapíše do historie finančních trhů jako rok, kdy inflace donutila centrální banky ukončit extrémně uvolněnou měnovou politiku, kterou uplatňovaly s menší přestávkou od poslední finanční krize. Je až s podivem, jak moc inflace státy a centrální banky překvapila. Jako příčiny inflace se uvádí přerušené odběratelsko-dodavatelské řetězce či válka na Ukrajině, což úplně nešlo předvídat. Ale ve skutečnosti tyto události fungovaly pouze jako rozbuška, která by bez sudu střelného prachu v podobě ekonomiky levných peněz tolik škody rozhodně nezpůsobila.
Nešlo samozřejmě předvídat, kdy se měnová inflace přelije do spotřebitelských cen, ale že se tak jednou stane bylo více než pravděpodobné. A přišlo to rychle a s velkou razancí. A centrální banky brzy pochopily, že nezvládnutá inflace může napáchat mnohem více škody než běžná ekonomická recese, před kterou se tištěním peněz snažily své státy ochránit. Česká centrální banka byla jednou z prvních, když začala razantně zvedat úrokové sazby už v průběhu roku 2021. Ta nejsledovanější centrální banka – americký FED – přistoupila ke zvyšování až v roce 2022, ale stejně razantně. Na začátku roku byla základní úroková sazba v USA 0,25 % a na konci roku 4,5 % a se zvyšováním zřejmě ještě není u konce.
Reakce finančních trhů tak byla odpovídající. Ještě nikdy od roku 1871 nebyly na ročním horizontu v tak hluboké ztrátě obě základní složky investičního portfolia, tedy akcie a dluhopisy.
Pokud budeme mluvit o reálném výnosu, tedy výnosu očištěném o inflaci, byla skutečnost ještě mnohem horší. Reálná hodnota finančního majetku běžného českého investora se tak mohla propadnout až o 40 % (v závislosti na složení portfolia).
Nejhůře na tom byli investoři, kteří vsadili na covidové hvězdy, jejichž oblíbenost ztrácela přímo úměrně mizícím covidovým opatřením. Už v loňském přehledu jsem vám ukazovala graf vývoje indexu technologických společností, které nevykazují zisk. Už tehdy bylo znát výrazné ochlazení zájmu o tyto společnosti. Rok 2022 však vrátil ceny těchto firem na předcovidové hodnoty, což často znamenalo pokles o 90 a více procent. Lze oprávněně očekávat, že velké množství těchto firem tuto krizi nepřežije.
Pomyslnými poraženými roku 2022 byly ale i velké etablované technologické společnosti (Meta, Google, Amazon, Apple), které táhly dolů celý americký akciový trh.
Mnohem lépe se dle očekávání dařilo stabilním společnostem, které nejsou tak citlivé na zvyšování úrokových sazeb (např: firmy vyplácející vysokou dividendu) a samozřejmě také energetickým firmám, které profitovaly z nárůstu cen energií.
Výkonnost dluhopisové složky portfolia zase byla nepřímo úměrná průměrné době do splatnosti daného portfolia. Čím větší byla tzv. durace (průměrná doba do splatnosti), tím horší byla reakce portfolia na růst úrokových sazeb. Nejlepší strategií tak bylo mít v portfoliu především dluhopisy s velmi krátkou dobou do splatnosti. Ty totiž již v druhé polovině roku začaly svým majitelům připisovat kladnou výkonnost. Dluhopisy s dlouhou dobou do splatnosti končily rok s podobnou výkonností jako akcie.
Inflace horší než se čekalo
Když jsem loni v tuto dobu připravovala shrnutí událostí roku 2021 a výhled na rok 2022 psala jsem o inflaci, jako o největší hrozbě pro nadcházející rok. To se sice potvrdilo, ale skutečnost byla ještě mnohem horší než očekávání. Očekávaná inflace 8-10 % nám připadala dost hrozivá. Že se vrátíme s inflací do devadesátých let však neočekávali ani ti nejvíc pesimističtí ekonomové. Na začátku roku samozřejmě ještě nikdo nemohl vědět, že přijde válka, jejímž důsledkem bude mimo jiné raketový nárůst cen energií, které táhly ceny nahoru především. Zdražovaly ale prakticky všechny položky spotřebního koše, což asi pocítil každý z nás.
Vloni jsem také předpovídala, že konzervativní produkty, jako jsou spořicí účty a dluhopisy nejspíš inflaci neporazí. Dopadlo to tak, že inflaci kromě proti-inflačních státních spořicích dluhopisů neporazil žádný standardní investiční produkt. Dařilo se pouze velmi rizikovým alternativním strategiím, které vsadili na pokles akciového trhu. Zastavil se i růst cen nemovitostí.
Touha porazit inflaci tak investory často vedla do náručí velmi riskantních či dokonce podvodných investic. Mnoho z nich však rok 2022 nepřežilo.
Především pro investory, kteří ještě nezažili žádnou větší krizi, byl rok 2022 velmi náročný.
Co nás čeká v roce 2023?
Přelom roku je období, kdy se od ekonomů, bank a investičních společností očekávají jejich predikce na vývoj akciových trhů. Když se podíváme na predikce hodnoty amerického akciového indexu na konci roku 2023, je vidět, že mnoho optimismu ohledně vývoje akciových trhů ve finanční branži nenajdeme.
Deutsche Bank 4500
Oppenheimer 4400
BMO 4300
JPMorgan 4200
Jefferies 4200
Wells 4200
Evercore 4150
RBC 4100
Credit Suisse 4050
Goldman Sachs 4000
HSBC 4000
Citi 4000
BofA 4000
UBS 3900
Morgan Stanley 3900
Barclays 3725
SocGen 3650
BNP Paribas 3400
Nejoptimističtější je Deutsche Bank s předpovědí 4 500 bodů, což je asi 18% nárůst oproti současným hodnotám. Většina bankovních domů ale očekává stagnaci na úrovních kolem 4 000 bodů.
Než ale začnete vyprodávat zbytky svých akciových pozic, podívejte se na předpovědi na rok 2022.
Tehdy naopak většina bankovních domů očekávala další výrazný růst akciových trhů. Skutečnost byla opačná. Faktem je, že většina finančních domů se neodváží jít proti aktuálním tržním náladám. Radši se budou mýlit s davem než mít osaměle pravdu. Podobné předpovědi tedy považuji za naprosto nerelevantní pro jakékoliv finanční rozhodnutí. Pro akciové trhy je roční horizont velmi krátký a nevyzpytatelný, velkou roli v něm hraje náhoda a sentiment. Jediné co víme je, že teď jsou akcie přibližně o 20 % levnější než před rokem, což nám nic neříká o tom, kde budou akcie za rok, ale zvyšuje to jejich potenciál v horizontu 5-10 let. Teprve v desetiletém horizontu se akcie ukazují jako stabilní a poměrně bezpečná složka portfolia.
Cash ani dluhopisy už nejsou trash
Zcela opačný oproti loňskému roku je také výhled na konzervativnější složku portfolia. Ten byl v loňském roce většinově negativní a v tom se ekonomové nemýlili. Nicméně v průběhu roku se výrazně zvyšovaly úroky na spořicích a termínovaných vkladech, trhy začaly zaplavovat nové konzervativní fondy navázané na základní úrokovou sazbu a i výnosy krátkodobých dluhopisů začaly dávat smysl. V reálném vyjádření jsou stále tyto výnosy v hlubokém záporu, ale už v tomto roce se to může změnit. Pokud by průměrná inflace klesla pod deset procent, jak nám slibuje například prognóza ČNB, mohl by se reálný výnos přiblížit nule, což je u konzervativních nástrojů vlastně výhra.
I na poli dluhopisů však není stále nic jistého. Podobně jako u akcií, i tady bude vše záležet na tom, jak se bude vyvíjet inflace a jak na to budou reagovat centrální banky. Všeobecně se očekává, že ještě minimálně v prvním pololetí roku budou úrokové sazby na stejné úrovni (v USA i v Eurozóně ještě porostou) a ke konci roku či na začátku roku 2024 už by mohly začít sazby klesat. Z toho by těžily především dluhopisy s dlouhou dobou do splatnosti, tedy dluhopisy které by před rokem bylo lepší v portfoliu vůbec nemít. Teď naopak začínají dávat smysl. Vše se ale ještě může zvrtnout a pod tlakem přetrvávajících inflačních očekávání a hrozbou inflační spirály mohou sazby dále růst a to až do doby než se dostanou do reálně kladných hodnot. Ani zdvojnásobení aktuálních sazeb tak nemá úplně zanedbatelnou pravděpodobnost.
Proto bych v dluhopisové části portfolia nesázela vše na kartu blízkého poklesu sazeb a část prostředků nechala v produktech s dluhopisy s krátkou dobou do splatnosti (max. 1 rok). Jejich výnos bude na současných úrovních při stabilitě sazeb a začne klesat při poklesu. Při dalším růstu naopak bude také růst.
Druhou část bych postupně investovala do dluhopisů s delší dobou do splatnosti, abych využila jejich potenciálu v případě, že sazby začnou klesat. I to se na druhou stranu může stát dřív než očekáváme, pokud by se ukázalo, že se ekonomiky propadají do hluboké recese.
Strategie pro rok 2023
Jaká je tedy moje strategie pro tento rok? Neliší se příliš od jiných let. I nadále platí, že rizikové dluhopisy, akcie, nemovitosti i alternativní investice jsou vhodné investiční nástroje pouze pro dlouhodobé cíle (ideálně 10 a více let). Současných cen lze využít pro rychlejší alokaci prostředků určených právě pro dlouhodobé cíle do těchto nástrojů. Aktuální ceny akcií nám dávají velmi dobrou startovní pozici. U nemovitostí a alternativ (např: private equity) bych byla trochu opatrnější, ale myslím, že i tady již v tomto roce budou dobré investiční příležitosti.
Zbytek portfolia, tedy krátkodobá a střednědobá rezerva či prostředky určené pro cíle do horizontu 10 let by měly být uloženy v méně kolísavých nástrojích typu spořicí účty, fondy peněžního trhu či investiční dluhopisy. U rezervy a krátkodobých cílů bych jednoznačně preferovala kratší dobu do splatnosti, naopak u střednědobých cílů začíná dávat smysl využít potenciálu delší doby do splatnosti při poklesu sazeb. Dluhopisy s delší dobou do splatnosti bych nicméně nakupovala stejně postupně jako akcie pro případ, že by se v roce 2023 ještě inflace nevzdala.
Takto nastavené portfolio by mělo bez úhony přečkat všechny scénáře vývoje finančních trhů v roce 2023. Jsou k tomu potřeba pouze pevné nervy a také trochu toho štěstí:-)