Dnes bych chtěla vyprávět jeden příběh, se kterým se setkávám poměrně často a se kterým se mi špatně vyrovnává. Je to příběh o slečně, která se může jmenovat třeba Veronika, a o finančním poradci jménem Karel. A také o mně.
Na začátku byl zodpovědný přístup k investování
Veronika si ve třiceti letech uvědomila, že pokud nemá být její důchod jen almužnou, bude se muset o něj postarat sama. Vydělávala si slušně, žila celkem skromně. Mohla si tak dovolit odkládat stranou cca 10 tis. korun měsíčně. Začala hledat informace o tom, jak nejlépe dosáhnout finanční nezávislosti a zjistila, že spořením v bance to nepůjde. Tam jí totiž žere peníze neviditelná příšera s názvem inflace. Nezbývalo jí tedy nic jiného, než se pustit do investování. Něco si o tom přečetla a díky tomu jí bylo jasné, že je investování spojeno s mnoha riziky, ale že když jí ještě zbývá do důchodu více než třicet let, tak už to zase takové riziko není. Naučila se, jak je důležitá diverzifikace a že nemá věřit pohádkám o zázračném výnosu. Vybavena tímto nezbytným vzděláním začala hledat někoho, kdo jí s tím pomůže.
Komu jinému věřit než rodině
Nabídl se jí bratranec Karel, který už 3 roky pracoval pro jednu renomovanou finanční společnost. Řekl jí, že jí nedoporučuje řešit investice v bance, protože v bance jí nabídnou jenom jejich produkty a on že je naprosto nezávislý. Říkal podobné věci o diverzifikaci a investičním horizontu, které si přečetla v knížkách. To bylo dobré znamení. Nabídl jí báječný produkt, který jí lze upravit přesně na míru. Je dostatečně diverzifikovaný po celém světě, je spravovaný renomovanou společností a vybírá jednotlivé nástroje podle názorů zkušených analytiků. Karel jí spočítal, kolik peněz bude za těch třicet let mít a vysvětlil jí, že tato částka jí umožní vyplácet si nekonečnou rentu. Zmínil se, že výnosy z tohoto produktu můžou na roční bázi celkem výrazně kolísat, ale na třicetiletém horizontu se to krásně vyrovná a riziko se tak snižuje. Vše bylo perfektně a profesionálně zpracované. Navíc dostala Veronika výhodnou nabídku. Standardní vstupní poplatek do tohoto produktu je 5%. Pokud si však zaplatí celý vstupní poplatek dopředu, bude vstupní poplatek pouze 3% a ona tak ušetří 72 tis. Veronice se to zdálo jako super řešení. Měla z toho dobrý pocit, že svojí budoucnost má jednou provždy vyřešenou.
Příběh nekončí
Uplynulo 5 let, Karel už u dané firmy nepracuje a jméno jeho nástupce zná Veronika pouze z výpisů. Její situace se trochu změnila, vydělává teď mnohem více, takže by mohla i víc investovat. Na druhou stranu se chystá na založení rodiny a také uvažují s přítelem o vlastním bydlení. Její investice jí zatím stále ještě nevydělala ani na poplatky, které zaplatila. Začíná mít pochybnosti, jestli ta investice byla opravdu tak skvělá, jak se zdála. Vždyť se spořícím účtem by na tom teď byla líp. Byla připravená na to, že nebude vydělávat hned a že musí počítat s vysokými propady, ale všude v médiích píší, že 10 let nebyla žádná krize a že akcie pořád rostou…
V této fázi se příběh Veroniky začíná propojovat s příběhem mým. Na portálu Na volné noze si všimla mé prezentace a napadlo jí, že by mohla získat nezávislý názor. Líbil se jí princip placeného poradenství. Domluvily jsme se, že jí pomůžu s analýzou její situace a s vytvořením finančního plánu.
Špatné zprávy
Já teď sedím nad návrhem plánu a přemýšlím, jak jí říct, že ten produkt pro ni není vhodný. Jako nejlepší řešení vidím odkup a vybudování levnějšího, flexibilnějšího a doufám, že i výkonnějšího portfolia. Mám pro to mnoho argumentů, ale co ty předem zaplacené poplatky? Smířit se s těmito utopenými náklady může být pro Veroniku zatraceně těžké. A může mi vůbec věřit? Moje argumenty dávají smysl, ale to dávaly i argumenty jejího předchozího poradce. Co když zase za 5 let zjistí, že ta moje cesta není ta pravá a další poradce jí zase bude radit něco jiného? Může si dovolit ztratit dalších 5 let? To všechno jsou naprosto legitimní otázky, které mi třeba Veronika nahlas nepoloží, ale určitě se jí budou honit hlavou. Ona před pěti lety neudělala nic špatně. Správně se rozhodla, že by měla investovat, správně si o investování něco přečetla a nedala své peníze nějakému zloději. Věřila tomu, kdo měl legální oprávnění poskytovat investiční rady.
Karel to také asi nemyslel špatně. Navrhl přesně takové řešení, které se naučil na školení. Byl přesvědčený, že dělá pro Veroniku to nejlepší. Z astronomického vstupního poplatku získal asi pouze malou část, takže na úkor Veroniky rozhodně nezbohatnul. Karel ale nestudoval finance a své znalosti získal na několika školeních centrály své firmy. Zkušenosti neměl žádné a od svých nadřízených získával hlavně prodejní dovednosti. A to nejspíš mělo vliv na to, že jeho řešení nebylo pro Veroniku ideální.
Je šance na šťastný konec?
Má dneska Veronika větší šanci rozpoznat, jestli mnou nabízené řešení je pro ni vhodné? Nejspíš ne, bude mi muset věřit. Každému ze svých klientů se snažím dát co nejvíce informací. Vysvětluji vše potřebné, varuji je, co všechno je může na jejich cestě potkat a nakonec mi ale většina z nich řekne: „Já vám věřím, uděláme to tak, jak navrhujete“. Důvěra je to co rozhoduje. A to je obrovská odpovědnost, kterou si na sebe my poradci bereme. Pokud nebudeme mít důvěru našich klientů, oni nebudou investovat nebo budou investovat sami, což může mít v konečném důsledku ještě horší dopad.
Možná se právě nacházíte ve stejné situaci jako Veronika . Nebo jste poradce a poznáváte se v postavě Karla. Je nějaká možnost, jak můžete změnit váš příběh k lepšímu? Já si myslím, že ano. Vzdělávat se, nečekat oběd zadarmo a mít sladěné své zájmy se zájmy svých klientů. To je můj recept pro poradce, jak si získat a neztratit důvěru . A pro klienty mám podobnou radu – vzdělávat se, nečekat oběd zadarmo a platit si svého poradce napřímo. A já bych pak mohla mít v těch nových příbězích lepší roli, než být poslem špatných zpráv.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru investičního zpravodaje a budete dostávat měsíčník nabitý informacemi ze světa investic včetně upozornění na nové blogové příspěvky.