Skoro před rokem jsem napsala článek o tom, že touha po pasivním příjmu může vést ke špatným investičním řešením. V článku jsem slíbila pokračování, které se bude věnovat vybírání renty z portfolia. Pak jsem asi dostala do hlavy jiná témata a na tento slib svým čtenářům jsem úplně zapomněla. Moc děkuji pozornému čtenáři, který na tento článek trpělivě čeká a který mě na to upozornil 🙂 Takže jak je to vlastně s tím vybíráním renty?
Většina investorů si plánuje vybírat rentu ze svého majetku pomocí příjmů z pronájmu nebo pomocí dividend a kupónů z cenných papírů. Hodně současných rentiérů to tak již dělá a úplně jim to vyhovuje. Je to celkem jednoduchý a relevantní přístup, ale má dvě velké nevýhody. Za prvé, tento příjem není úplně stabilní. Nájemník může odejít, může se snížit nájemné, stejně tak dividendy se můžou snížit (minulý rok byl toho jasnou ukázkou). Musíte tedy neustále udržovat dostatečnou rezervu proto, abyste byli schopni tyto výpadky pokrýt. Druhým důvodem, proč já tento způsob čerpání renty příliš nedoporučuji, jsou daně. Příjem z pronájmu, dividendy i kupony podléhají zdanění. Pokud se jedná o příjmy ze zahraničí, musíte navíc řešit zamezení dvojího zdanění. Oproti tomu příjmy z kapitálového majetku, tedy příjmy z prodeje cenných papírů mají v České republice unikátní výhodu – tříletý časový test. V praxi to znamená, že pokud držíte cenné papíry déle než tři roky, než je prodáte, žádné danění nemusíte řešit. A to chci při práci s rentou využít. Jak tedy vybírat rentu z portfolia a neplatit daně?
Pravidelné odkupy
Jde asi o úplně nejjednodušší metodu, kterou lze při výběru renty použít. Zvláště pokud máte jedno smíšené portfolio a nemůžete si vybírat, který finanční nástroj chcete zrovna odkoupit. Většina investičních platforem dneska umí nastavit pravidelný měsíční odkup z vašeho portfolia přesně na částku, kterou potřebujete, bez nutnosti zadávat pokyny každý měsíc. Peníze vám chodí pravidelně na účet podobně jako výplata. Z daňového pohledu odprodáváte vždy kusy, které jste nakoupili nejdříve a kde již zmíněný daňový test dávno proběhl, takže danit nemusíte nic.
Tento přístup má drobnou nevýhodu v tom, že pravidelné odkupy se dělají i v době, kdy trhy klesají a vy tak odprodáváte za nevýhodné ceny. Nicméně neodprodáváte takto celé portfolio, ale pouze malou část, kterou právě potřebujete, takže těch nevýhodně odprodaných kusů v průměru nebude zase až tak moc.
Pravidelná realokace mezi třídami aktiv
Druhý způsob je trochu složitější, ale vyhnete se u něj problému se špatným načasováním odkupů.
Vaše portfolio máte rozdělené na tři části. Jedna část jsou peníze v hotovosti, nejlépe na spořicím účtu. Druhá část jsou peníze v bezpečných dluhopisech a třetí část je v ostatních rizikovějších nástrojích (hlavně akcie). Na spořicím účtu máte vždy připraveny peníze, ze kterých si budete moct vyplácet rentu po dobu 3 let. V dluhopisech máte uloženy peníze na dalších 7 let (tj. dohromady 10 let) a zbytek v ostatních nástrojích.
Příklad:
Máte kapitál ve výši 10 milionů korun a chcete vybírat rentu pouze z výnosů. Při průměrném reálném výnosu 4% (nominálně cca 6%) si tak můžete vybírat rentu ve výši 30 tis. (Ve skutečnosti můžete vybírat 33 333,-, ale to beru v tuto chvíli jako detail:-)
Na spořícím účtě máte vždy na začátku roku připravenu částku: 1 080 000,-
V dluhopisech (nejlépe proti-inflačních) máte připravenu částku: 2 520 000,-
V rizikových aktivech máte zbytek, tj: 6 400 000,-
No a na konci každého roku doplníte spořicí účet o to, co jste utratili. Pokud akcie za ten rok vyyrostly (což se děje dle statistiky v 70%), odprodáváte akciové portfolio. Pokud se daný rok akciím dařit nebude, nic neděje, spořicí účet doplníte z dluhopisů. Máte tak přichystaný polštář až na 10 let klesajících trhů, než budete nuceni odprodávat akcie se ztrátou. Desetiletý polštář vám bude stačit s pravděpodobností 95%. Jakmile akciové trhy začnou opět růst, doplňujete kromě spořicího účtu také postupně dluhopisovou část portfolia. Při realokaci budete vždy z daňového pohledu prodávat aktiva, která už mají za sebou daňový test a opět nic nedaníte.
Tato metoda je náročnější na počítání, na nastavení celé procedury a na to, že musíte sledovat chování finančních trhů a trochu se mu přizpůsobovat. Pokud se vám toto nechce podstupovat a nebo nemáte poradce, který to bude hlídat za vás, doporučuji spíše metodu pravidelných investic. I přes nevýhodu občasných odprodejů v krizi bude vzhledem k ušetření na daních tato metoda výhodnější než zdanění tzv. pasivních příjmů.
Na co nezapomenout!!!
Vývoj událostí na finančních trzích je nevyzpytatelný. Trhy mohou být v krizi mnohem déle než doteď předpokládáme. A výnosy našeho portfolia nemusí dosahovat očekávané výše. Místo šesti procent můžeme vydělávat třeba jenom 4%, inflace může být i po delší dobu mnohem vyšší než očekávaná 2% apod. Proto je důležité nastavenou strategii průběžně vyhodnocovat a hlavně vědět, co budete dělat když vše nepůjde tak, jak jste očekávali. Snížím si vyplácenou rentu tak, abych nemusela vybírat ze základního kapitálu? Nebo mi nevadí, že má rodina po mě nezdědí všechno a holt jim ještě něco projím? To už je samozřejmě na vás. Pokud ale váš finanční plán nepočítá s nekonečnou rentou, ale třeba s rentou „pouze“ do 100 let, je toto vyhodnocování pro vás ještě mnohem důležitější. Mohlo by se Vám stát, že přežijete své peníze.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru investičního zpravodaje a budete dostávat měsíčník nabitý informacemi ze světa investic včetně upozornění na nové blogové příspěvky.