Asi neznám jinou knihu, o které by tolik lidí tvrdilo, že jim změnila život, než právě Kiosakiho Bohatý táta, chudý táta. Já sama jsem se ke knize dostala teprve nedávno, když jsem usoudila, že bude dobré si na ní utvořit vlastní názor. Vzhledem k tomu, že se kniha hodně využívá jako motivátor při náborových akcích různých obchodních skupin, neměla jsem od ní přílišné očekávání. Na druhou stranu existuje hodně lidí, kterých si vážím a kteří tuto knihu doporučují jako „povinnou“ literaturu. Ráda bych se tedy s vámi podělila o to, jaké pocity ve mně kniha vyvolala.
Kiosaki opakovaně v knize upozorňuje na nutnost výuky finanční gramotnosti a na nedostatečnost finančního vzdělávání ve školách. To považuji za hlavní přidanou hodnotu celé knihy. Navíc kniha skutečně působí hodně motivačně. To může někomu pomoct se rozhoupat k akci směřující k naplnění jeho snů. Otázkou samozřejmě je, jestli takový motivátor má dlouhodobý efekt. Podle mě si každý musí najít motivaci sám v sobě, ale někomu takové nakopnutí k nalezení vnitřní motivace může pomoct.
Na druhou stranu mi v knize zásadně vadí neustálé zdůrazňování, že pokud neodejdete ze zaměstnání a nezačnete s rizikovými investicemi či podnikáním, zůstanete navždy chudí. Poběžíte celý život krysí závod. Autor dost nezdůrazňuje pravý důvod, proč se lidé dostávají do krysího závodu a proč zůstávají chudí i s velkými příjmy. To co Kiosaki nazývá utrácením za pasiva – tedy jednodušše vysoká spotřeba – je tou nejdůležitější příčinou tzv. chudoby v bohatství. V tom jsem s ním za jedno. Není ale pravda, že pokud budete zaměstnáni, nemůžete dosáhnout finanční nezávislosti. Já sama jsem pracovala v korporaci 14 let. Za tu dobu jsem splatila půjčku na svůj první byt, ušetřila na akontaci na druhý byt a zainvestovala dost peněz do akciových nástrojů. A moje finanční nezávislost se blíží mílovými kroky. Nešla jsem do riskantních sázek ani jsem se nepustila bezhlavě do podnikání, pouze jsem spotřebovávala jenom část toho, co jsem vydělala. Nekupovala jsem si drahá auta, kabelky, botičky, ani jsem nejezdila na drahé dovolené a chránila ušetřené peníze před inflací.
Sám Kiosaki nejdříve pár let tvrdě pracoval v korporaci a teprve když si vydělal dost peněz, pomalu začal s částí naspořeného kapitálu podnikat riskantnější věci. To v knize zmiňuje, ale řekla bych, že ne dost důrazně. Zjednodušená věta o krysím závodu zaměsnance zazní mnohem častěji. Jednou dokonce autor i sám přiznává, že pro některé může být vhodnější cestou stabilní zaměstnání a „bezpečné“ podílové fondy. Následně to ale opět nepřímo popírá mnohokrát opakovaným tvrzením, že jako zaměstnanec investující do fondů nikdy nezbohatnete. Do jaké míry jemu samotnému riskantní sázky, které v knize popisuje, přinesly bohatství, nevím. Říká se totiž, že vydělal mnohem více na prodeji knih a seminářů než transakcemi s akciemi a nemovitostmi.
Kiosaki také v knize hodně řeší vysoké zdanění a fakt, že je potřeba investovat takovým způsobem, abyste neplatili zbytečné daně. Tady je třeba mít na paměti, že daňové zákony jsou v USA úplně jiné než naše a že spoustu rad týkajících se zdanění u nás nedává smysl. Příkladem může být častá preference tvz. pasivního příjmu u Kiosakiho fanoušků. Ti si pak zbytečně nechávají vyplácet z majetku pasivní příjem i v době, kdy ho vlastně ještě nepotřebují a platí pak zbytečné daně. Psala jsem o tom v článku Zrádná touha po pasivním příjmu.
To nejdůležitější, co byste si z této knihy měli zapamatovat je: vzdělávejte se ve financích, nezvyšujte svojí spotřebu se zvyšujícím se příjmem (alespoň ne lineárně), neberte si spotřebitelské půjčky a chraňte své peníze před inflací. A tohle můžete dělat i když jste zaměstnáni a i pomocí podílových fondů. Nemusíte se pouštět do riskantních věcí a vrhat se do podnikání, když chcete být finančně nezávislými. Nenechte si namluvit, že finanční nezávislosti lze dosáhnout pouze nepřiměřeným riskováním a sázkou na jednu kartu. Dogmatické následování Kiosakiho příběhu může vést k osobním krachům a velkým tragédiím. Věnujte se svým snům, ale vždy počítejte s tím, že to nemusí vyjít. Nesázejte vše na jednu kartu, to se vyplatí pouze těm, co mají velké štěstí, není to jenom o schopnostech a odhodlání. Pokud máte velké potíže s rodinným rozpočtem, doporučuji spíše sledovat Dana Arielyho, který dává správě osobních financí mnohem širší psychologický rozměr.
Přestože se ze mě nestal Kiosakiho fanoušek, mým cílem není vás od čtení této knihy odradit. Určitě obsahuje mnoho pozitivních rad ke změně myšlení. Myslím si ale, že je lepší hledat vlastní cesty, které jsou vhodné pro vás a nevěřit tomu, že ta která je v knize prezentována, je ta jediná správná.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru investičního zpravodaje a budete dostávat měsíčník nabitý informacemi ze světa investic včetně upozornění na nové blogové příspěvky.