Poslední tři roky jsme prožívali na finančních trzích něco, čemu se říká klid před bouří. Všichni tušili, že nějaká bouřka dřív nebo později musí přijít, ale nikdo rozumný si netroufl odhadovat, kdy to bude. A tak jsme si nadále užívali venkovní párty a na mokrou variantu příliš nemysleli.
Teď se zatáhlo a investoři se začínají pakovat. A co říká předpověď počasí? Máme 50% pravděpodobnost, že spadne pár kapek a pak se zase vyjasní a 50% pravděpodobnost, že dojde k ničivé bouři, která pár stromů poláme. Ty procenta jsem si vymyslela, ale názory investorů jsou plus/minus takto vyrovnané. Co ale víme určitě je fakt, že až bouřka skončí, bude se nám mnohem lépe dýchat. Vzduch se pročistí a déšť spláchne spoustu bordelu.
Většina investorů si zatím v životě moc bouřek nezažila a i proto si myslím, že tahle bouřka pro nás nakonec bude požehnáním a udělá každého z nás zase o chlup lepšími investory. Už dříve jsem psala článek o tom, proč si myslím, že ta minulá krize ze mně udělala lepší investorku a věřím, že tomu tak bude i tentokrát.
Co nám přinesly květnové finanční trhy?
Meteorolgickou rétorikou bylo v květnu zataženo a prudce se zvedal vítr. V dálce trochu zahřmělo, když se americké akciové trhy nakrátko dostaly do medvědího teritoria (pokles od maxima o více než 20 %). Ve zbytku světa to ale slyšet nebylo. Navíc koncem měsíce jsme se dočkali i polojasna. Díky mohutnému růstu v posledním květnovém týdne zakončili světové akciové trhy květnové obchodování přibližně na stejných úrovních jako byly na konci dubna. Od svých maxim tak akcie ztrácejí přibližně 13 %.
Dubnová čísla o americké inflaci byla pro trhy zklamáním, a to i přesto, že inflace poprvé po dlouhé době klesla na 8,3 % oproti březnovým 8,5 %. Trhy ale čekaly větší pokles. Nicméně ze strany tzv. nabídkové inflace přicházejí postupně povzbudivé zprávy. Díky Twitteru se ke mě dostaly povzbudivé zprávy z oblasti stavebnictví. Výrazně začala klesat cena oceli a údajne to samé čeká i cenu polystyrenu. A mluví se i o dalších položkách. Tyto zprávy pravděpodobně sníží poptávku ze strany odběratelů, kteří budou čekat na nové ceníky. I to by mělo utlumit další růst cen. Dále nicméně zůstává tlak na růst cen potravin, kde velkým problémem zůstává blokace ukrajinských přístavů, kvůli které nemůže Ukrajina vyvážet obilí. Dle chování trhů ke konci května ale trhy spíše sází na to, že inflace již dále neporoste a FED tak nebude muset zvedat sazby více než již avizoval.
Co můžeme očekávat od nové bankovní rady?
V ČR se v současnosti zdá, že situace je mnohem komplikovanější. Většinu odborníků vyděsilo rozhodnutí prezidenta Zemana o jmenování Aleše Michla novým guvernérem ČNB. Prudké oslabení české koruny, pravděpodobně v reakci na tuto zprávu, ukazuje, jak moc je naše měna citlivá na jakékoliv neočekávané změny. Další nejistotu na český finanční trh přináší fakt, že zatím není jasné, jestli dva další členové bankovní rady budou v radě pokračovat nebo si za ně prezident vybere někoho jiného. Začátkem příštího roku vyprší mandát i dalším dvoum členům, za který prezident bude muset vybrat náhradu. Do pár měsíců tak můžeme mít úplně novou radu, jejíž kroky se v tuto chvíli prakticky nedají odhadnout. Jako regulovanému subjektu mi nepřísluší hodnotit, zda Aleš Michl bude pro českou ekonomiku přínosem či naopak, ale zřejmé je, ža současná nejistota v dalším směřování monetární politky české ekonomice škodí. Projevuje se to zejména na kurzu koruny. ČNB se sice podařilo zabránit jejímu oslabování nad úroveň 25 CZK/EUR a je připravena intervenovat i nadále, ale vzhledem k rozdílu sazeb oproti Eurozóně by teoreticky měla být koruna mnohem silnější. A pracovat tak proti-inflačně. To se v tuto chvíli neděje.
Mám tedy vláda nebo ČNB ještě vůbec nějaké možnosti, jak snížit inflaci? Určitě má, ale vždycky je něco za něco.
První problém je v tom, že naše fiskální či monetární politika je účinná pouze pro tzv. domácí inflaci. Dneska už se většina ekonomů shodne na tom, že z celkové současné inflace ve výši 14,2 % je pouze část importovaná ze zahraničí (způsobená zahraniční inflací, válkou a přerušením odběratelsko-dodavatelských řetezců) a druhá část je inflace domácí, proti které má smysl bojovat. Na čem už se ale ekonomové neshodnou, to je podíl té domácí a importované inflace.
Další problém spočívá v tom, že všechny nástroje na zkrocení inflace směřují k oslabení poptávky, což způsobí pokles ekonomického růstu, v horším případě i recesi. A teď je třeba balancovat mezi tím, co je větší zlo. Nezkrocená inflace nebo recese? A jak hlubokou recesi si případně můžeme dovolit. Do těchto polemik navíc vstupuje politický rozměr. Recese totiž může způsobit odklon voličů od současné vlády a růst preferencí populistických stran. Vláda i centrální banka tak mají před sebou velmi těžký úkol a já jim ho rozhodně nezávidím.
Podle posledního vývoje to tedy vypadá, že v červnu ještě jednou současná rada výrazně zvedene úrokové sazby a v novém složení již sazby dále růst nebudou. Takto očekává následný vývoj většina analytiků a investorů. Vláda se bude pokoušet dělat taková opatření, která pomohou alespoň těm nejchudším, ale bude určitě podléhat i tlakům populistů. Nicméně určitě nebude podkopávat snahu centrální banky a žádných výrazných opatření na podporu ekonomiky se tak pravděpodobně nedočkáme.
Jak se připravit na recesi?
My ale rozhodně nemusíme čekat se založenýma rukama a modlit se, ať to dobře dopadne. Tím my, myslím nás investory, podnikatele, zaměstnance. Můžeme dopředu počítat s tím, že recese přijde a můžeme se na ní připravit. Teď budu působit trochu cynicky, ale recese ekonomice v delším horizontu prospívá. Díky ní můžeme zvýšit produktivitu a nastartovat tak vyšší ekonomický růst v budoucnu. Už několik let se česká ekonomika potýká s nedostatekem pracovních sil a s nízkou produktivitou práce. S tím nám ekonomický pokles a mírný růst nezaměstnanosti může pomoct. Můj oblíbený ekonom Dominik Stroukal mluví o jedné věci, o které se většina ekonomů varujících před recesí nezmiňuje. Současné vlády a centrální banky mají mnoho nástrojů, jak udržet ekonomiku na růstové vlně a zabránit recesi. To však může způsobit dlouhodobou ekonomickou stagnaci. Nedojde tedy k žádné velké krizi, ale ekonomika v dlouhém horizontu poroste průměrně mnohem méně, než kdyby si prošla katarzí v podobě recese, která přinese mnohem zdravější růsty v budoucnu. Bránit se recesi za každou cenu tak podle mě není zas až tak dobrý nápad a možná je dobře, že kvůli inflaci mají centrální banky teď tak trochu svázané ruce při bránění recesi.
Pokud nechceme patřit mezi ty, kteří budou tzv. oběti recese, musíme se na ni dobře přichystat. Vzdělávat se, investovat, inovovat. I ztráta práce nebo krach podnikání může přinést nové příležitosti. O možnostech investování v době poklesů cen ani nemluvím. S optimismem a s chytře nasměrovanými investicemi může navíc rychlému zotavení ekonomiky pomoct každý z nás.