Dávají penzijní fondy smysl?

Možná už jste se někdy setkali s názorem, že penzijní fondy nejsou ten správný prostředek pro ukládání úspor na důchod a že by se lidé, kteří se nechtějí spoléhat na státní důchod měli poohlédnout někde jinde. Je pravda, že penzijní fondy dneska nejsou zrovna v kurzu, obzvlášť u mladých lidí, kteří spíše hledají nějaké sexy fintechové řešení. Penzijní fondy mají určitě nějaké nevýhody, ale mnohem větší roli hrají nepravdivé mýty, které jejich pověst provázejí.

Penzijní fondy mohou plnit svůj účel

Jedním z mýtů je, že výnosy v penzijních fondech jsou vždy nedostatečné pro zajištění úspor na stáří. Do roku 2013 to tak určitě bylo, ale ohromný krok dopředu přinesla změna v regulaci penzijních fondů, která proběhla v roce 2013. Ta umožnila vznik nových fondů, které nemusí mít každý rok nezáporný výnos a mohou tak poměrně masivně investovat do akciových trhů. Díky akciové složce se tak tyto nové fondy staly vhodným nástrojem pro dlouhodobé úspory. Navíc na rozdíl od běžných podílových fondů neúčtují žádné vstupní poplatky a jejich roční nákladovost je zákonem omezena. Tím se stávají takřka nejlevnějšími aktivně spravovanými fondy na trhu.

Z mého pohledu jsou aktuálně penzijní fondy jediným státem podporovaným investičním nástrojem, který skutečně plní svoji roli. A ta největší výhoda je v daňových odpočtech zaměstnavatelů. Například pokud nabízí zaměstnavatel 3% z platu navíc do penzijního fondu, pak zaměstnanec, který žádný fond nemá a má plat třeba padesát tisíc měsíčně, může přijít za 30 let o více než 500 tisíc korun. A to bez jakýchkoliv výnosů. Není to právě váš případ?

Špatná likvidita – nevýhoda nebo výhoda?

Já osobně vidím největší nevýhodu penzijních fondů v jejich nedostatečné likviditě. Psala jsem o tom v článku Dlouhý horizont a likvidita. Jenže co je pro někoho nevýhodou, může být pro jiného výhodou.

Při investování je totiž také dobré hledat cesty, jak se ochránit před svými emocemi a neuváženými rozhodnutími. Hledáním těchto cest se celý život zabývá průkopník behaviorálních financí a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Richard Thaler. Své návrhy souhrnně prezentoval v knize Misbehaving (do češtiny přeloženo jako Neočekávané chování). Jednou z jeho inspirací mu byl příběh Homerova Oddyssea a Sirén.

Odysseus si moc přál slyšet zpěv Sirén, ale také si dobře uvědomoval, co riskuje. Aby nedopadl jako mnozí námořníci před ním, připravil si plán. Svým námořníkům nechal zalít uši voskem, aby zpěv Sirén neslyšeli a nechal se přivázat ke stěžni, aby sám nemohl loď na skaliska navést.

V investičním světě je dobré také hledat „pouta“, která nám pomůžou vyvarovat se zbrklého a iracionálního chování, které způsobují naše emoce. Příkladem takového chování může být snaha o časování trhu nebo nakupování zbytečností za peníze určené na budoucí rentu. Špatná likvidita penzijních fondů je ukázkovým příkladem takových pout.

A kde je tedy háček?

Pokud odhlédnu od faktu, že celkové úspory na důchod bez ohledu na typ produktu jsou často nedostatečné, tak velký problém vidím v další časté psychologické chybě investorů – setrvačnosti. Rozhodování o penězích není zrovna zábavná záležitost a když už jednou nějaké rozhodnutí uděláme, tak jsme rádi, že to máme za sebou a dál už to moc nechceme řešit. Výsledkem je, že 78% účastníků penzijního „spoření“ je stále ještě ve starých, tzv. transformovaných fondech, jejichž výnosy kvůli garanci nezáporného výnosu v každém roce dlouhodobě zdaleka nedosahují ani inflace.

Naprostá většina lidí, se kterými jsem o tom v poslední době mluvila vlastně ani neví, v jakém fondu své peníze mají. Novinky zavedené v roce 2013 buď neregistrovali vůbec nebo jenom matně a nikdo je nenavedl k tomu, aby udělali nějakou změnu. Přitom změna fondu je záležitostí jedné krátké návštěvy na pobočce banky nebo u svého finančního zprostředkovatele. Hledání cest, jak „pošťouchnout“ lidi k tomu, aby dělali pro ně prospěšné finanční rozhodnutí je dalším životním posláním Richarda Thalera (viz. jeho další bestseller nazvaný Nudge – Šťouch). O tom už ale zase někdy příště:-)

Co se tedy penzijních fondů týče, je pravda, že tisíc korun měsíčně do penzijka vám slušnou životní úroveň v důchodovém věku nezajistí. Penzijní fondy jsou ale pouze jednou součástí celé investiční skládačky. Důležité je využít jejich výhod na maximum a nebrat je jako všespásné řešení. Potom smysl určitě mají.

2 komentáře: „Dávají penzijní fondy smysl?

  1. Dobrý den Michaelo, moc hezky napsáno. Také mám někdy pocit, že mnoho lidí buď neinvestuje, protože mu „těch pár korun v penzijním fondu za to nestojí“ nebo to tam vkládají automaticky a nepřemýšlí nad jinými možnostmi. A potom si stěžují na okolní svět 🙂 Podobný pohled, i když ne o penzijku, mám na http://www.bohatytata.cz Hezký den, Pavel

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s