Podle nejslavnějšího a nejúspěšnějšího investora všech dob, Warrena Buffeta, emoce do investování nepatří. Ve skutečnosti je ale prakticky nemožné se tím řídit. Emoce totiž patří k lidem, investoři jsou lidé a lidé bez emocí jsou sociopati. I při investování tedy musíme s emocemi počítat. A to nejen s emocemi vlastními, ale i s emocemi ostatních investorů.
Když se podíváme na globální zisky akciových společností, vidíme drobné výkyvy kopírující ekonomický cyklus. Ale když se podíváme na vývoj globálního akciového trhu, vidíme několikanásobně větší kolísavost. Je to daň za veřejnou obchodovatelnost akcií, díky které se emoce dostávají do investičního světa. Pokud by se všichni investoři chovali racionálně a nepodléhali emocím, akciové indexy by kolísaly podobným způsobem jako zisky společností a staly by se mnohem méně rizikovými i v kratším investičním horizontu.
Modely klasické ekonomie takové racionální chování předpokládají, a právě proto se stávají pro předvídání chování trhů nepoužitelnými. To si postupem času začalo uvědomovat stále více ekonomů, kteří pomocí klasických modelů nedokázali vysvětlit časté evidentně neracionální chování trhů, jako jsou například spekulativní bubliny.
Vše začíná chamtivostí
Chamtivost je běžná lidská vlastnost, která se projevuje fenoménem zvaným FOMO (fear of missing out). Jde o strach, že bychom přišli o tu úžasnou příležitost, na které už tolik lidí zbohatlo. Robert Shiller, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, takto popisuje vznik investiční bubliny:
„Zprávy o svižném růstu cen vedou k nadšení investorů a vždy se objeví nějaký výklad či příběh, který má cenové zvýšení opodstatnit. Tento výklad potom přitahuje stále širší vrstvu investorů, čímž se roztáčí cenová spirála.“
A taková bublina se nafukuje, dokud existuje dostatek lidí, kteří nechtějí o tuto příležitost přijít. Pak ale stačí drobná negativní zpráva nebo si pouze spekulanti, kteří často stojí za přifukováním takových bublin, začnou vybírat zisky a FOMO může být ze dne na den vystřídáno strachem ze ztráty. A bublina splaskne.
Současný technologický vývoj a stále klesající bariéry vstupu na investiční trhy pro drobné investory vše ještě umocňují, a tak není divu, že ekonomové stále více do svých výzkumů zahrnují i studium chování investorů.
Jedním z průkopníků takzvané behaviorální ekonomie, tedy oboru, který se zabývá dopady sociálních, kognitivních a emocionálních faktorů na ekonomické rozhodování jednotlivců a institucí, je další nobelista, Richard Thaler. Ten zasvětil celý svůj život hledání vhodných ekonomických politik či pobídek, které by investory před jejich neracionálním chováním ochránily. Jeho přístupy a návrhy mají své příznivce i odpůrce. Dneska už ale asi nikdo nezpochybňuje, že pokud chce být investor na finančním trhu úspěšný, musí počítat se svými emocemi a předsudky a musí být také schopen předvídat chování ostatních investorů. Předpoklad, že se všichni účastníci trhu dokáží chovat racionálně a nebudou podléhat emocím, může vést k těžkým ztrátám. Své o tom určitě ví mnoho spekulantů na pokles akcií automobilky Tesla.
Existuje již několik studií, které dokazují, že většina investorů dosahuje mnohem nižších výnosů, než jsou skutečné výnosy finančních, především tedy akciových trhů. Například podle výzkumů společnosti Dalbar Inc., byl průměrný výnos indexu S&P 500 v letech 1995–2015 9,85 procenta ročně. Průměrný akciový investor ale vydělal pouze 5,19 procenta ročně. Důvodem jsou právě emotivní reakce na vývoj finančních trhů. V praxi to vypadá přibližně takto:
Emoce a investiční chyby, které plynou z takzvaných psychologických předsudků, se nevyhýbají ani profesionálním investorům. Pro ně je investování denním chlebem, a tak je naopak právě pro ně mnohem těžší se těmto emocím vyhnout. Nemohou zavřít oči, vypnout televizi a zkontrolovat svůj investiční účet maximálně jednou ročně. Kromě typických emocí drobných investorů se jich navíc týkají ještě další předsudky, které vyplývají právě z jejich pocitu, že mají dostatečné znalosti a zkušenosti pro posouzení dané situace. Jako příklad je možné uvést třeba nadměrné sebevědomí nebo také iluzi kontroly.
Emoce jsou tedy na finančních trzích velmi důležitým hráčem. Zvyšují kolísavost, prohlubují krize a nafukují bubliny. Média, sociální sítě a digitalizace jim k tomu velmi pomáhají. Dosavadní výzkumy to dokázaly velmi dobře popsat. Na tom, jak jejich vliv omezit, se ale zatím odborníci shodnout nedokázali. Takzvané pošťuchování, které navrhuje Richard Thaler, je mnohými liberálními ekonomy považováno za nepřípustnou manipulaci. V blízké budoucnosti lze tedy spíše očekávat ještě větší vliv emocí, tím pádem větší kolísavost, větší bubliny a rychlejší pády.
Publikováno v listopadové příloze deníku E15 – E15 Investice
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru investičního zpravodaje a budete dostávat měsíčník nabitý informacemi ze světa investic včetně upozornění na nové blogové příspěvky.